Když jsem si před pár měsíci četl What Happened When I Replied “Call Me” To Every Email I Got For A Week, připsal jsem do TODO téma naznačené názvem tohoto tipu. Tedy to, že občas je na došlý e-mail nejrychlejší zareagovat telefonátem (případně rovnou osobním setkáním), nebo alespoň tím, že odesílateli dáte obratem vědět, že vám má zavolat on.
Je to taková legrační situace. Zazvoní mobil, protože mám čas a mohu se volajícímu věnovat, tak ho zvednu. A první co se, když už se tedy vůbec představí, stane? Zazní dotaz zda „může obtěžovat“ nebo zda „mám čas se mu věnovat“. Fascinující. Nepochopitelné. Zbytečné.
Pokračování textu TIP#699: Neptejte se těch kterým voláte, zda „můžete obtěžovat“
Svět se mění, to víme, mění se i návyky, ale některé bychom měli zachovat. Třeba ty, které nás zbaví otroctví na mobilních telefonech, obav z toho, že nám možná někdo zavolá a my to poté prostě „musíme“ zvednout. Toho, že každých pár sekund netrpělivě kontrolujeme, jestli náhodou nepřišla zpráva. V minulosti SMS, dnes Facebook, Twitter, Instagram, WhatsApp a desítky dalších. Co hůře, tohle běžně dělají lidé na schůzkách či poradách. A my, méně trpěliví, máme chuť jejich telefon vzít a mrštit jím o zeď.
Občas je zábavné psát tipy, které vypadají zjevné a triviální, ale pro někoho to tak ne zcela musí být. Třeba ten o tom, jak mít jeden mobil a dvě SIM karty. Jednu třeba osobní, druhou třeba pracovní. A nemuset, což dělá většina lidí, s sebou nosit dva mobilní telefony. Ale musím se rovnou přiznat, momentálně nosím dva, můj LG Nexus s osobní SIMkou a pak ještě jeden mobil používaný na testování (a vytvoření školení Instagramu) a psaní některých tipů, kde je lepší začít s prázdným mobilem. Pokračování textu TIP#490: Jak mít v jednom mobilu dvě SIM karty? A co je to dual-standby vs dual-active
