BIOS je zkratka pro Basic Input/Output Sytem a najdete ho na každém počítači patřícím mezi „IBM PC kompatibilní“. Nebude tedy na MACu ani na zařízeních používajících něco jiného než Windows či Linux/Unix (v starších dobách DOS). BIOS je program uložený v paměti ROM v počítači, slouží k tomu, aby počítač bylo možné zapnout a on mohl spustit operační systém. V dobách dřívějších se z BIOSu využívaly některé funkce i ve spuštěném operačním systému, ale dnes už to bude poměrně neobvyklé.
BIOS se nachází ve skutečnosti v paměti, kterou je možné aktualizovat a je tedy možné nahrát novější verzi BIOSu. Něco takového budete dělat málokdy, ale když už, tak zpravidla proto, že řešíte nějaké problémy, něco co novější verze BIOSu opravila. BIOS (a jeho paměť) je součást základní desky (motherboard).
Prakticky na každém počítači je možné se chtít dostat do nastavení BIOSu (BIOS SETUP)- což je textové rozhraní, které umožňuje nastavovat a zkoumat různé parametry vašeho počítače. Nejčastějším důvodem proč se tam dostat může být nastavení pořadí bootování (když chcete například aby počítač mohl nahrát operační systém z USB klíčenky) nebo nastavování parametrů pevných disků (dnes už velmi málokdy, všechno to tak nějak funguje samo).
Do BIOSu (tedy do nastavení BIOSu) se dostanete při zapnutí počítače – než začne nabíhat operační systém je možné stisknout nějakou klávesu – liší se to podle výrobce základní desky, ale často to bývá něco jako F1, F12 či Del. Většinou, pokud budete váš počítač bedlivě sledovat, tak se mezi různorodými vypisovanými informacemi dozvíte, jaká klávesa to je. Potřebnou klávesu většinou spíše zkoušejte tisknout opakovaně, než že byste ji drželi setrvale stisknutou.
- Pokud vidíte při startu pouze logo, tak zkuste stisknout Esc/Tab – většinou se vám zobrazí ony potřebné informace
- Pokud snad text při startu počítače letí pryč příliš rychle, zkuste Pause/Break klávesu, možná bude stačit stisknout cokoliv
- Pokud máte počítač s PS/2 i USB konektorem pro klávesnici, tak pozor, USB klávesnice nebude možná při startu počítače použitelná
Vstup do (nastavení) BIOSu je možné chránit heslem. Což může být dobré tam, kde hrozí, že by se k vašemu počítači dostal někdo nepovolaný. Překonat heslo je mimochodem možné jen tak, že otevřete počítač, dostanete se k základní desce a vymažete paměť, která uchovává informace o nastavení z BIOSu. Ta mimochodem může mít i vlastní baterii, která informace v ní udržuje. Což je také jedna z cest, jak vymazat obsah této paměti. Ale také to může být důvod, proč starý počítač stávkuje.
V BIOSu je také možné obnovit tovární/výchozí nastaveni (nahrání výchozích) pro případ, že se vám povede nastavit něco, co se poněkud nepovedlo.
V BIOSu je zpravidla možné nastavit i řadu velmi pokročilých věcí – napájení, parametry chladicích větráčků, změnit možnosti probouzení počítače, měnit parametry týkající se napájení, včetně chování vypínacího/zapínacího tlačítka. Vypínat a zapínat periferie (USB, IEEE 1394, zvukovku, floppy disk, pevné disky, sériové/paralelní porty).
Bude tam možné i měnit jak se chová NumLock po zapnutí, o čemž je řeč i v tipu Jak přesvědčit Windows aby při spuštění byl aktivní NumLock
Ve starších počítačích a u starších disků bylo v BIOSu nutné nastavit správně parametry pevného disku. Což už naštěstí je hodně dávno v minulosti, dnešní pevné disky jsou počítačem poznány automaticky.
PS: V souvislosti s BIOSem je potřeba si ještě vysvětlit zkratku UEFI. takže viz Jak vypnout Secure Boot v UEFI abyste si mohli spustit libovolný operační systém a hlavně Co je to UEFI a proč s tím můžete mít potíže?
