Když už se včera nakously ty exFAT/FAT/NTFS/ext4 a další, tak je čas se podívat znovu do historie počítačů a říci si co to byly porty a co znamenalo LPT, COM a proč dnes už v zásadě známe pouze USB.
Dnes už se jenom málokdy setkáte s počítačem, který byl měl paralelní port (ten co se mu říkalo LPT) a sériové porty (označované jako COM). V počítačích sice ještě najdete port pro klávesnici (ten dokonce může mít dvě podoby), ale i ten je dnes nakonec nahrazován USB porty. Co zůstává, alespoň u počítačů a notebooků jsou síťové porty (Ethernet, RJ-45 konektor). Ten totiž pomocí USB nahradit nejde, byť z tabletů a mobilů je jasné, že Wi-Fi (bezdrátová síť) ho dokáže nahradit dost snadno.
LPT aneb paralelní port: V dobách klasických XT a AT počítačů se tiskárny připojovaly přes tzv. paralelní port, sloužil k tomu DB-25 konektor (to číslo označuje kolik má pinů) a patřil k tomu ještě název Centronics, tedy firma, která tuhle věc společné s IBM vymyslela. Paralelní port to byl proto, že data z počítače do tiskárny tekla paralelně, znak po osmi „drátech“. A bylo to navíc jednosměrné, tiskárna nijak s počítačem komunikovat nemohla.
To se stalo až později s ECP (Extended Capability Port), ale nedá se říct, že by se to někdy nějak extra uchytilo. Dnes paralelní porty plně nahradilo připojení tiskáren přes USB a přes síť (Ethernet a WiFi). LPT se tomu říkalo proto, že takto byl port označen v DOSu – pokud jste jich měli v počítači víc, tak se přidávalo číslo (LPT1, LPT2).
COM aneb sériový port, RS-232 či komunikační port byl k nalezení také dříve v každém počítači a je spojený s obousměrnou sériovou komunikaci. Po „jednom“ drátě tekla data ven, po druhé dovnitř a pár dalších sloužilo k ovládání té komunikace. To vše přes DE-9 (D-Sub) konektor a bylo běžné, že počítač měl tyto porty dva (opět se používalo číslování, tedy COM1, COM2) a nejtypičtější použití bylo pro připojení myši a modemu. A jak správně tušíte, i tohle dnes nahradilo USB či myši bezdrátové (zapojené do USB portu nebo používající BlueTooth). Za zmínku stojí, že šlo o síriovou komunikaci a ta byla velmi pomalá – setkáte se zde s rychlostí uváděnou v bps (bitech za sekundu, baudech).
USB neboli Universal Serial Bus dnes najdete všude v počítačích, tabletech i mobilech. Na těch dvou posledních s malým konektorem, v počítačích s klasickým USB konektorem, který každý nenávidí, protože je nutné ho vkládat správně otočený. A ačkoliv designeři mohli už na samém počátku vytvořit takové konektory kde nezáleží na otočení, neudělali to. USB konektory mohou i nabíjet a je s nimi spojena řada věcí, které si necháme na další samostatný tip (třeba i proto, že používaných konektorů pro USB je bohužel poměrně hodně). Důležité je, že dnes prakticky všechny „periferie“ připojujeme přes USB – tiskárny, myši zejména, ale také externí disky a USB klíčenky, telefony, tablety, fotoaparáty, atd.
Bližší pohledy na velmi různorodé konektory pro USB najdete v Co je to USB-C, microUSB, miniUSB, USB-A, USB-B? Jak to je s USB porty a kabely? a podstatné je i Proč je důležité vědět, zda máte USB 1.1, 2.0 či 3.0? i Jak zjistím, který z mých USB portů je 3.0/2.0 a hlavně kolik Amperů dává?
Záplava dalších konektorů
Klávesnicový port existuje v počítačích běžně v oné novější podobě PS/2 konektoru (a PS/2 port), ten je podstatně menší než DIN/AT konektor a ve sbírce každého správného „ajťáka“ je samozřejmě konvertor. Dnes je ale také podstatně rozšířenější, že klávesnici si pořídíte s USB konektorem. Podobně existuje PS/2 <-> USB adaptér.
Ethernet neboli síťové připojení dnes výhradně v Ethernetové podobě a s konektorem RJ-45. Dříve existovalo sítí více, ale to si můžeme nechat také na samostatný tip. Ostatně stejně jako samotný Ethernet, protože tam je také potřeba vědět více věci, zejména o rychlostech 10, 100 Mbps, 1 Gbps atd.
SCSI musím zmínit rovněž, byť bylo většinou spíše k nalezení uvnitř počítače, ale mělo i externí podobu, tedy konektor umožňující připojovat externí SCSI zařízení – což se týká hlavně disků, ale připojovaly se takto i scannery.
K SCSI patří i další rozhraní, která jsou ale opět povětšinou skryta uvnitř – IDE a ATA, později SATA. Ale to je opět spíše na samostatné povídání o tom, jak se v počítači připojují disky (pevné disky)
Připojení monitoru je také věc, která vyžaduje konektory – v počátcích k tomu sloužil hlavně VGA (Apple mělo vlastní Apple Display Connector a také DisplayPort), které existují dodnes, ale lépe na tom budete, pokud váš počítač či notebook bude mít HDMI. Setkat se můžete ještě s DVI (Micro-DVI a Mini-DVI). Ale tohle je také dobré si nechat na samostatné tipy. Detailněji v HDMI, DisplayPort, USB-C či Thunderbolt? Jak se připojují monitory a co je nejlepší
V dobách dávných ještě měly počítače port pro joystick. Což už je dnes také věc buď bezdrátová nebo připojená do USB.
Stejně tak v dobách kdy ještě byly běžné analogové modemy, tak se bylo možné v noteboocích a na kartách v klasickém počítači možné setkat s telefonním konektorem. Ten znáte, pokud máte doma pevnou linku nebo ADSL/VDSl.
Málem bych zapomněl na IEEE 1394 neboli FireWire, dokonce tenhle port pro sériovou komunikaci vysokou rychlostí mám v počítači, ale dnes už se s ním moc nesetkáte. Mimochodem pochází od Apple z devadesátých let minulého století. Proto bylo součástí jimi vyráběných počítačů, ale někdy od roku 2011 se přešlo na Thunderbolt.
A taky bych skoro zapomněl na audio konektory, tedy klasické 3.5 mm velké „jack“ konektory pro připojení reproduktoru a sluchátek (mohou být oddělené) a mikrofonu. Ty najdete v počítačích i noteboocích, stejně jako v mobilech a tabletech (kde je jenom ten pro sluchátka co umí i mikrofon).
V Co je to (Apple) Lightning? se dozvíte co Apple používalo před nástupem USB-C. Byť ani v roce 2017 není jisté, co nakonec převládne
Čas toho nechat a k některým z výše uvedených se vrátit v samostatném tipu. Pokud víte o nějakém konektoru co byl opomenut, dejte vědět. A užívejte si svět, ve kterém je konektorů čím dál tím méně a WiFi a Bluetooth je v řadě případů velmi šikovně nahrazují.
