Pamatuji doby, kdy se na sítích jako Twitter či Facebook strhla hádka, pokud někdo někomu tykal, aniž by “spolu husy pásli”. Jenže časy se záhadně mění, na Threads všichni tykají všem. Ale také nadávají, jsou vulgární a chovají se jako kokoti. Nesouvisí to náhodou?
Čeština je záludný jazyk i tím, že (na rozdíl od angličtiny) máme vykání jako projev respektu a odstupu. Tykání je výrazem blízkosti, solidarity nebo nadřazenosti. Mladší ročníky to tolik neřeší – v herních komunitách nebo na Discordu se tyká odjakživa. Starší generace naopak bere vykání jako samozřejmost, zvlášť v cizím prostředí.
Ve Skandinávii nebo USA se „vykání“ v podstatě nevyskytuje, takže pro lidi navyklé na globální online prostředí je české vykání trochu anachronismus. Ale to má vliv minimální, protože “tykačka bez hranic” právě hranice má, odehrává se na “česko-slovenských” socnetech.
„Staré dobré“ netikety (“net/síťová etiketa) doporučovaly chovat se na internetu stejně zdvořile jako ve fyzickém světě, tedy automaticky vykat neznámým lidem, tykat až po dohodě. Dost dobře i proto, že tady online je anonymita a psané médium rychle stupňuje konflikty. Tykání nevyžádané působilo agresivně nebo familiárně.
Jenže, s nástupem rychlých platforem (Discord, TikTok, Threads) netiketa povolila – spíš převzal normu „mluv jako v chatu s kámošem“.
Twitter/X (dříve): V české bublině se běžně vykalo, občas přecházelo na tykání po delší interakci. Hádky o „ty/ vy“ byly skoro folklór.
Facebook: Záleželo na místě – v osobním profilu spíš vykání, ve skupinách tykání.
LinkedIn: pořád je tu norma vykání, protože se drží profesní etiketa. Tykání tam může působit neprofesionálně. Ale kokoti z Threads dorazili už i tam.
Threads: tady se to zvrtlo, exemplárně. Česká komunita je malá, sice nepřevládají mladší uživatelé, ale ti co tam jsou, prostě, divní.. Tykání se stalo výchozí volbou. Paradoxně spolu s tím i vulgarita a osobní útoky – takže se tykání často pojí s agresí.
Tykat nebo vykat?
Pokud chcete bezpečnou a profesionální komunikaci, začínejte vykáním. Není co řešit.
Pokud jste na síti, kde všichni tykají (Threads, Discord), můžete se přizpůsobit, ale slušnost tím nekončí – vulgárnost a arogance nejsou totéž co tykání. Ale můžete klidně i vykat.
Klíč je kontext. Na LinkedIn těkání působí nepatřičně, na Threads naopak vykání zní jako z jiné planety. Ale neznamená to, že byste neměli vykat, když vám to přijde přirozené.
Stejně tak jako je klíč ten, jestti si s někým už tykáte. Pak si můžete tykat i na socnetech.
Navrhnout tykání?
V “reálném” životě se návrhy tykání řídí pravidly. V online světě to také tak můžete chápat, ale je to o dost méně formální.
V češtině platí, že návrh na tykání obvykle podává starší, nadřízený, nebo žena (ve formálním kontextu). Je to vlastně akt, kterým ten „silnější“ nebo „zkušenější“ dává svolení k větší blízkosti.
Online se tím taky můžete řídit, pokud vlastníte nějaké online místo, tak můžete nastavit pravidla. Pokud na nějaké místo přicházíte, můžete si ověřit jak to tam funguje a přizpůsobit se. Můžete se řídit i tím, že tykání přichází až “po navázání vztahu”. To výše popsané pravidlo se totiž v online nikdy nezavedlo. Částečně i proto, že řada komunikací tam probíhá mezi lidmi, kteří mnohdy ani nevědí kdo/co je druhá strana.
Co dělat, když vám někdo tyká a vy to nechcete?
Můžete hned na začátku zdvořile napsat „raději bych, kdybychom si vykali“ – většina lidí to přijme. Pokud ne, lze tykání ignorovat, nebo konverzaci ukončit.
Platí to i opačně – když někomu tykáte a on požádá o vykání, respektujte to.
Co se moc nehodí je, vyvolat drama.
Co takhle tolik oblíbené tykání zákazníkům?
Tady se toho moc od napsání původního tipu (Zákazníkům se netyká. Nejen na Facebooku, tohle platí všude) nezměnilo. Stála platí, že značka zákazníkovi vyká. Je to neutrální, profesionální a bezpečné.
Tykání se používá jen tam, kde to dává smysl – mladší cílovka, hravá značka, neformální komunikace. Pokud si ale například někdo jako Alza, Zásilkovna dovolí tykat, protože si myslí, že to ladí s jejich brand voice, tak to bude znamenat, že u hodně lidí narazí.
Může to působit neuctivě: „Kdo jste, abyste mi tykal?“, Odradit konzervativnější zákazníky a vede to k tomu, že se komunita rozdělí věkově, jedna část to ocení, druhá se urazí.
Pravidlo je přitom v zásadě snadné: značky by měly tykat jen tehdy, když to jejich cílovka čeká a přijímá. Jinak vždy vykat.












