Jedna z mála jazykových zapeklitostí, ve které se setkáte hlavně s nikdy nekončící nejistotou. Co navíc, dlouhá léta byla tahle otázka ještě zapeklitější, protože v češtině žádné z těchto slov vlastně neexistovalo. Ústav pro jazyk český k tomu v minulosti říkal, že je vlastně známo jenom slovo autentičnost či autenticita a pak slovo autentizovat (mající k našemu problému nejblíž, protože znamená ověřit/ověřovat). A vcelku logicky pak odvozoval, že podstatné jméno odtud odvozené je právě autentizace.
Bude-li brát v úvahu původ z angličtiny, tak tamní authentication směřuje k české variantě autentikace (a z angličtiny se překládá jako ověření, legalizace, prokázání pravosti, důkaz pravosti) a tedy ne zcela ve významu přihlašování se do počítačů a vůbec počítačových systémů. Což je právě to, co řešíme. Ověření identity účtu při přihlášení.
Velmi dlouhé povídání na toto téma v Hříchy pro šíleného korektora – autentizace, autentikace nebo autentifikace? nakonec také příliš nepomůže. Tedy až na to, že na konci došli k tomu, že pokud si mají vybrat (a tady si musíte vybrat) tak budou používat důsledně termín autentizace.
Takže, pokud chcete rozuzlení, tak jsem osobně také pro autentizace (snazší psaní, snazší vyslovování, srozumitelnější varianty).
PS: Kontrola pravopisu v tom má také jasno, autentizace. Ostatní varianty usilovně podtrhuje. Ale to už asi víte, že ne vždy můžete téhle věci věřit.
