Jsem člověk co rychle čte. A taky rychle píše. Ale co určitě nejsem, někdo kdo uvítá, když ve WhatsApp či jinde dorazí hlasová zpráva. Tedy něco namluveného. Proč to nemám rád? A proč to nemají rádi i jiní lidé?
Hlasové zprávy jsou pomalé, zoufale pomalé. Totéž napsané by bylo přečtené za zlomek času, který musím věnovat poslouchání. Nejde je ani skenovat, přeskočit, prolétnout očima. V hlasovce bude spousta takových těch “ehm”, opakování, odboček. Odesílatel ušetří minutu psaní, příjemci přihraje pět minut poslechu + přepis.
Musím přestat poslouchat co poslouchám, což je otravné. Většinu dne pracuju a v sluchátkách jede hudba, takže ji musí zastavit, spustit hlasovku, poslouchat, poté znovu spustit hudbu.
Musím poslouchat a to není vždy možné, číst lze vždy. Ne vždy má člověk na hlavě či v uších sluchátka. Ne vždy si chci dávat k uchu telefon, navíc hlasovky běžně dorazí na počítači. A to že musím poslouchat vyžaduje i prostředí kde poslouchat lze, nesmí tam být rámus.
Když je budete pouštět nahlas a nejste sami, tak je tu zásadní otázka soukromí odesílatele. O ručení okolí nemluvě.
Nejde v nich hledat jako v e-mailu/zprávách, což je asi jedna z nejzásadnějších věcí. Prostě když si později říkáte že jste něco řešili, tak už to nenajdete. V e-mailu ano.
Než hlasovku doposlechnu, zapomenu co je na začátku. Není tak snadné se vrátit k “předchozímu odstavci” (či větě). S čímž souvisí i to, že se špatně citují, nejde na ně dobře odpovídat “po bodech”. Nejde ani vzít podstatné a přeposlat někomu dalšímu.
Nejdou z nich snadno dělat úkoly. Termíny, čísla, adresy, odkazy… z audia je musím přepsat ručně. Copy-paste neexistuje.
Ne až tak podstatné, ale může to hrát roli také. Hlasovka je zvukový soubor, podstatně větší než čistý e-mail či zpráva ve WhatsApp či jiném chatovátku.
Cizojazyčné hlasovky nejde prostě přeložit tak snadno jako e-mail či textovou zprávu. A musíte jim věnovat zpravidla víc pozornosti, než napsanému textu. Ten by navíc odesílatel mohl nechat přeložit/přepsat AI či překladačem, což při mluveném projevu nejde.
Ač mne to netrápí (coby příjemce), tak je dobré pamatovat na to, že neslyšící či nedoslýchaví mají smůlu. Přepisy to částečně řeší, ale ne všude a ne přesně.
TIP: Rok 2020 a Jak si posílat hlasové zprávy místo textových? iOS, Android, Mac OS a další možná už nebude uplně aktuální, ale proč nezmínit.
Hodí se někdy?
Tam kde chcete přenést emoce, což v psaném projevu nepůjde. Emoční věci, citlivé sdělení.
Teoreticky něco jako „Jsem za volantem, nemůžu psát,” se asi dá chápat, ale osobně bych k tomu prostě dodal, že v tomto případě stejně “volající” věnoval pozornost něčemu jinému než volantu a neměl to dělat.
Etiketa pro „když už“
- Příjemce hlasové zprávy „může“, dohodli jste se na tom
- Limit 30–60 s. Delší rozdělit.
- Začít shrnutím: „TL;DR: tři body.“
- Klíčová data, čísla a odkazy vždy nutno poslat jako text.
- Nahrávat v tichu a mluvit k mikrofonu, jinak z toho bude paskvil.
- U skupin nutno uvést, koho oslovujete, a co je požadavek.
Závěr?
Text je výchozí, základ. Hlasovka je výjimka. Pohodlí odesílatele by nemělo znamenat náklad pro příjemce.
