TIP#1906: Jaký smysl má na konec e-mailu dávat taková ta upozornění pro příjemce?

Určitě to znáte. Na konci e-mailu jsou různá, často velmi dlouhá, upozornění plná „právničiny“. Hovoří něco o tom, že mail je určen jen někomu, a pokud vám nepatří, tak ho máte vrátit či smazat. Ideálně před přečtením smazat. Nebo informují o tom, že e-mail není uzavření smlouvy. Těch možných věcí, které na konci mailu najdete je mnoho. A všechny mají jedno společné. Nemají význam a jsou tam zbytečně. Právně jsou k ničemu, jak to například uvádí Economist v Spare us the e-mail yada-yada

Odesílatelé si tam mohou psát co chtějí a příjemce vůbec nemusí řešit, že tam něco takového je. Neexistuje jistota, že mu to dorazí v původní podobě, neexistuje jistota, že mu to poštovní klient vůbec zobrazí (dlouhé maily jsou běžně zkracovány). Cokoliv cestou to může odstranit, změnit. Stejně tak jako cokoliv cestou může do e-mailu něco přidat.

V následujícím příkladu je vlastně nejlepší to, že „pokud jste nedopatřením obdrželi tento e-mail, je přísně zakázáno jej číst„. Což dost znemožňuje si přečíst i onen dodatek.

Dost charakteristické je i to, že dodatek je psán malým písmem a obarven tak, aby ho bylo obtížné přečíst. V tomto konkrétní případě jde o dodatek pod tiskovou zprávou a je tou nejvíce absurdní ukázkou.

POZNÁMKA: Nejčastější témata výhrad a upozornění na konci e-mailu? Varování pro příjemce, kterým není určen (důvěrnost). Upozornění na to, že e-mail či odesílatel nemůže uzavírat smluvní vztah. Různá varování s ohledem na autorská práva. A jedna z nejvíce směšných a nebezpečných podob je ujištění, že e-mail neobsahuje virus (Mohu věřit nápisu: Tento email byl odeslán z počítače bez virů, chráněného programem XY?). Ale například i tak absurdní sdělení, že za všechno co je v e-mailu odesílatel či firma nenese vůbec žádnou odpovědnost a vůbec to nemusí být pravda.

Aby něco takového navíc bylo platné a ne jen jednostranným výkřikem, je nutné aby s tím obě strany souhlasily. Pokud si někde „něco“ napíšete, je to jenom „ve vaší hlavě“. A ještě navíc by bylo nutné, aby e-mail byl elektronicky podepsaný – musí být jisté, že opravdu pochází od odesílatele a také, že v obdržené podobě je shodný s podobou odeslanou, tedy že s ním nebylo cestou manipulováno.

Opět příklad dodatku pod tiskovou zprávou, kde vůbec nedává smysl.

V tom co teď řešíme nezaměňovat s Kdy lze v soukromém právu považovat e-mail za platné právní jednání v písemné formě? Kde ostatně při čtení zjistíte, jak nesmírně komplikované to s e-maily a „podpisy“ (tedy určením „pravosti“) je. Tento tip řeší to, že na všechny strany někteří rozesílají e-maily opatřené podivnými konstrukcemi, které příjemci mohou (a jsou) zcela ukradené.

TIP: Ony podivné konstrukce jsou na tom stejně jako další nešvar. Popsaný v Proč na konci e-mailu nedávat žádné ekologické výzvy o tom, aby si příjemce e-mail netiskl

Ve finále samozřejmě případný „disclaimer“ (jak se říká onomu dodatku na konci e-mailu v angličtině) bude posuzovat případný soud. A ten jediný bude tím, kdo rozhodne, zda může být brán jako platný či jako nesmysl.

Z dalšího pohledu jsou tyhle dodatky v e-mailu ekologická zátěž a to v řadě případů nebývalá (mívají i desítky odstavců), náklad ve firmě, která se rozhodla je využívat a časovaná bomba, protože s v průběhu času a při aktualizaci dodatků nedochází k aktualizaci všech již odeslaných.

Opět příklad z tiskových zpráv, kde dodatky tohoto druhů nedávají smysl. A nemyslete si, tohle není nijak výjimečně dlouhý dodatek. A i tady vám ho zakazují číst, takže si ten dodatek stejně nemůžete nastudovat.

Pěkné čtení je v Email Confidentiality Disclaimers: Annoying but Are They Legally Binding?. Zmiňují tam i to, že 10 % příjemců tyto dodatky čte. Což je samozřejmě argument, protože na to nemůžete namítnout nic o tom, že si „někdo nepřečetl celou smlouvu“. E-mail není smlouva, tedy až do okamžiku, kdy se na tom obě strany předem dohodly

Nejvíc absurdní jsou tyhle dodatky u tiskových zpráv. Zejména ty o autorských právech a zákazu šíření. Ale o tom je řeč v E-maily s tiskovými zprávami opravdu ony „dodatky o důvěrnosti“ obsahovat nemají

V dodatcích bývají i vskutku originální absurdnosti. Třeba ten o tom, že mají v databázi osobní údaje o vás, které jsou dostupné z veřejných zdrojů. Něco co neobstojí ani před českým právem, ani před GDPR.

TIP: Obrázkové podpisy v mailu? V žádném případě ne. Prostě Zapomeňte na podpisy v mailech, skoro nikdo je nečte