TIP#861: Můžete věřit mainstreamovým médiím? Jak vlastně přistupovat ke zprávám z novin (a Internetu)?

To, že existují lžimédia vytvořená proto, aby ovlivňovala volby, veřejnost, manipulovala a vymýšlela si věci je jasné. Trochu specifickou kategorií jsou záplavy konspiračních webů, stejně jako existence bulvárů či tabloidů. Tohle všechno jsou ale poměrně dobře (pokud dokážete používat mozek, úsudek a kritické myšlení) poznatelné věci a lze se jim snadno vyhnout. Stejně snadno jako je usvědčit ze lži. Jenže. jak je to s tzv mainstreamovými médii? Kterým médiím vlastně můžete věřit?

Než to trochu rozebereme, je tu jedna základní věcí. Nikdy nemůžete absolutně a bez pochyb a ověřování věřit ničemu. Média tvoří jenom lidé, články píší lidé, šéfují jim lidé a nad nimi jsou vlastníci. Pokud jeden z největších českých mediálních domů vlastní Andrej Babiš, tak to znamená, že nemůžete věřit všemu, co jeho média píší. Ovlivňuje vše, i kdyby to nedělal přímo, tak novináři pracující v jeho médiích ovlivňují sebe sama. Stačí vzpomenout na kauzu Marka Přibila.

Jsou média, kde vlastníci zcela jednoznačně určují, jaké médium bude – pravicové, levicové, bulvární, manipulační, plné lží. Vždy bude jisté, že médium může něco vynechat nebo něco zdůraznit.

Ke každé zprávě v médiích je tak potřeba přistupovat se zdravou mírou skepse a nedůvěry. Umět ověřovat z více zdrojů a v případě neověřitelnosti prostě vše považovat za neověřené, nejisté a diskutabilní.

Zajímavé čtení na toto téma najdete v Can you trust the mainstream media? Zmiňují tam to, že dnes má žurnalistka (noviny, média) zásadní problém. Jsou závislé na podpoře politického prostředí ve kterém existují, ať už státního, nebo vytvořeného vlastníky. Finančně fungují na inzerci, jejich obchodní model je sice založený na tom že „nabízejí něco co je důvěryhodné“, ale tohle celé může být v příkrém rozporu s tím, že potřebují peníze od těch, o kterých píší, nebo možná jednou budou psát. Ve výsledku se posledních pár let vytvářející zásadní nedůvěra k médiím stává tím, co je ničí a paralysuje.

TIP: Neznámo proč lidé prostě milují hlouposti, lži, výmysly a konspirace. Pro pár příkladů mrkněte na Co jsou to chemtrails? a Co je to EAN? A jakou to má spojitost s 666 a kontaminací potravin?. Hodit se vám může i vysvětlení Co je to mašíbl?

Co navíc, dokud existují lžimédia a jsou považována za něco normálního a ještě podporována (stačí se podívat na Parlamentní listy pro ten nejpraktičtější případ), tak lidé budou posuzovat všechna ostatní média podle všech těch, která jsou špatná. Nepřispívá tomu ani to, že sama média se nedokáží s černými ovcemi ve svých řadách vypořádat.

„Nevidět zlo, neslyšet zlo“ je jeden z přístupů, který nefunguje. Ten ještě horší je ten, že lžimédia jsou legitimizována citacemi a děláním ,že „oni vlastně taky občas napíší něco pravdivého“.

Média jsou přitom zásadně snadným terčem kohokoliv, kdo se stal cílem jejich článků. Kdokoliv co dělá něco špatně může dnes beztrestně lhát, vymýšlet si. A co především, osočovat média píšící pravdu a upozorňující na špatnosti z „fake news„. Stačí se podívat na Andreje Babiše, Donalda Trumpa, nepovedenou parodii na tiskového mluvčího v podobě Jiřího Ovčáčka. Jen málokdy a málokde se proti něčemu takovému média dokáží postavit. Už vůbec se proti tomu nedokáží semknout.

Jak vlastně přistupovat ke zprávám z novin (a Internetu)?

Důvěřuj, ale prověřuj. Staré přísloví je to nejpraktičtější, co je vhodné v této situaci dělat. Nemůžete věřit každé věci, která se objeví na Facebooku. Musíte se naučit rozlišovat mezi tím, jestli jde o typicky lživé a vymýšlející si médium, nebo o relativně důvěryhodné médium, kterému lze věřit více než těm co permanentně lžou. Bohužel žádnému médium dnes není možné věřit absolutně a bez výhrad. Nutno dodat, že to vlastně nebylo možné nikdy, jen je to dnes o to těžší, že existuje tolik „médií“, které ve skutečnosti vůbec médií, novinami, nejsou.

TIP: V Jak poznat, že ta zpráva, obrázek či informace je prostě hoax, podvod či čistá lež? najdete dostatek tipů na to, jak si ověřovat zprávy či obrázky.

Neexistují noviny (a novináři), které by neudělaly chybu, nezveřejnily něco co bylo mylné, nepravdivé, založené na něčem, co se později ukázalo jako zcela jiné. Seriózní média takovouto chybu přiznají, zveřejní opravy, upozorní na vlastní chybu. Neseriózní a lžimédia nechají vše jak bylo, nestáhnou výmysly, neuvedou věci na pravou míru, pokud na jejich lhaní někdo upozorní, tak začnou útočit a ponižovat.

2017-08-13 18.01.10.jpg
Jak vznikají hoaxy? Hloupý člověk vezme smrtelně vážně satirický web a další hloupí lidé to také nepochopí a jako lavina se Facebookem šíří pohoršení nad neexistujícími věcmi.  V tom nejhorším případě si z toho udělá předvolební kampaň.

V tomhle všem hlavně neplatí, že to co je nejvíce sdíleno přece musí být pravda (zajímavé čtení zde je Co je to spirála mlčení (spiral of silence)?).

Tahle systémová změna v podobě všudypřítomných sociálních sítí je něčím, co byste měli brát velmi v potaz. Vedle budování si přehledu důvěryhodných a nedůvěryhodných médií si také budovat stejný přehled o „přátelích“ ze sociálních sítí, včetně řady veřejně činných lidí, které možná (nebo spíše zcela jistě) berete jako zdroj zpráv. Po určité době snadno zjistíte, že existují jedinci, kteří prakticky výlučně sdílí jen výmysly, hoaxy, lži, konspirace a propagandu.

Nejméně a nejvíce důvěryhodné zdroje v USA? Chcete-li vědět čemu se vyhnout (a čemu nevěřit) a co můžete s trochou snahy brát jako důvěryhodné? Následující graf to celkem dobře ukazuje.

Least-Most-Trusted-Sources-08-17.jpg

[03.12.17] Kterým zahraničním (anglickým) médiím věřit? Kterým nevěřit? Nová verze mediální mapy od Vanessy Otero je k dispozici například ve The Chart, Version 3.0: What, Exactly, Are We Reading?

Third-Edition-Full.jpg

Reklamy