Nový přírůstek do jazykového koutku je v zásadě jednoduchý, protože když se v psaném projevu s někým loučíte, tak je to vcelku jasné na shledanou. Stejně tak jako na viděnou či na slyšenou. Oddělené je to proto, že „na“ je prostě předložka a základem je sloveso shledat se. A už vůbec nemůžete psát na schledanou, byť pro některé internetové diskutéry to bude zaručeně preferovaná volba.
Trochu nepodobné je to u sbohem vs. s bohem – to protože, že sbohem je ona správně napsaná variant rozloučení, prostě něco jako „sbohem a šáteček“. zatímco v podobě s bohem je to prostě vyjádření, že jste například někde byli s bohem. A pokud by to byl ten jediný, tak by ještě bylo na místě psát to jako s Bohem (což zcela určitě v dobách dřívějších byla jediná správná varianta). To protože, že tady se prostě neloučíte, ale dostali jste se k pádové podobě „s kým/čím“.
(via Nahoře na hoře aneb vadí nevadí?)
A mimochodem, stejně jako v předchozím případě, i zde v komentářích na Internetu najdete klasicky mimózní zbohem. Případně omluveni mohou být asi jenom naši východní sousedi, protože v jejich případě se to opravdu píše jako zbohom.
Podobně je tomu u Naviděnou nebo na viděnou? Na rozdíl nebo narozdíl? A to vše má společnou jednu věc. Spřežky.
