TIP#1535: Proč nepsat do Skupin na Facebooku „Předem se omlouvám, pokud to sem nepatří“ ani „pokud vadí, smažu“.
Tohle téma dorazilo od Ondřeje Tučného a říká o tom, že je to snad ještě horší než děkování za přijetí (což je tip Za přijetí do Skupiny na Facebooku se (veřejně) neděkuje z roku 2016). S tím, že je to snad ještě horší má pravdu. Dost podobné jako když vám na Messengeru ve Facebooku dorazí „Dobrý den, jste tam“ nebo „Dobrý den, můžu se zeptat?“ a pak se dlouhé hodiny nic neděje.
TIP#1256: Telefonovat v tramvaji, autobuse, metru či vlaku?
Bude to takový trochu zvláštní tip, o tom žádná. Ale patří k mobilním telefonům a komunikacím, takže je tu dobrý důvod se tomuto tématu věnovat.
TIP#1150: Než zareagujete na nějaký tweet, ověřte si, že v kopii nenecháváte lidi, kterým odpovídat nemáte
Je to s tím Twitter trochu komplikované v okamžiku, kdy reagujete (reply, odpovědět) na nějaký tweet či retweet (pře-sdílený tweet). Ve výchozí podobě totiž v odpovědi Twitter zahrne vedle autora tweetu také všechny ostatní zmíněné (účastníky konverze). U retweetu zahrne také toho, kdo tweet sdílel (retweetoval).
TIP#706: Posíláte pozvánku na schůzku? Na co byste neměli zapomenout?
Tohle určitě znáte, přijde vám (e-mailem) pozvánka na schůzku a je v ní napsáno „Zasedačka Modrá“. Nevšimnete si, odkliknete odsouhlasení a v den schůzky marně přemýšlíte, kde vlastně ta schůzka je. V tomto případě to alespoň vypadá, že někde jinde než u vás, protože vy žádnou zasedačku nemáte. Případně tam vůbec není uvedeno místo schůzky, takže můžete jenom hádat.
TIP#699: Neptejte se těch kterým voláte, zda „můžete obtěžovat“
Je to taková legrační situace. Zazvoní mobil, protože mám čas a mohu se volajícímu věnovat, tak ho zvednu. A první co se, když už se tedy vůbec představí, stane? Zazní dotaz zda „může obtěžovat“ nebo zda „mám čas se mu věnovat“. Fascinující. Nepochopitelné. Zbytečné.
TIP#697: Jak zacházet s mobilním telefonem na schůzce či poradě. Nic složitého, ale …
Svět se mění, to víme, mění se i návyky, ale některé bychom měli zachovat. Třeba ty, které nás zbaví otroctví na mobilních telefonech, obav z toho, že nám možná někdo zavolá a my to poté prostě „musíme“ zvednout. Toho, že každých pár sekund netrpělivě kontrolujeme, jestli náhodou nepřišla zpráva. V minulosti SMS, dnes Facebook, Twitter, Instagram, WhatsApp a desítky dalších. Co hůře, tohle běžně dělají lidé na schůzkách či poradách. A my, méně trpěliví, máme chuť jejich telefon vzít a mrštit jím o zeď.
TIP#258: PROČ NA INTERNETU NEPSAT VELKÝMI PÍSMENY
Znáte to, v komentářích pod články či na sociální sítí, čas od času narazíte na někoho, kdo všechno píše VELKÝMI PÍSMENY. Může se to stát i v e-mailu, kdy je (zejména) předmět zprávy velkými písmeny. Nepochopitelně to dělají i některé PR agentury a titulky také napíší velkými písmeny (tady zdůrazním, že to opravdu napíší, ne že tomu dají styl či font, který z normálně napsaného textu vizuálně udělá velká písmena).
Psaní velkými písmeny je zajímavý fenomén. V počítačovém a internetovém světě už má dlouhé roky příchuť toho, že ten někdo křičí, v angličtině se něčemu takovému říká shouting či yelling. A co je důležité, je to považováno a chápáno jako nevychované, neslušné a hrubé. Vedle toho to dělá případný text napsaný verzálkami (tak se tomu odborně říká, případně varianta jsou ještě kapitálky) nečitelný a obtížně srozumitelný.