Vím, bude to vypadat divně, ale tohle je jedna z nejpraktičtějších věcí, kterou byste měli vědět, pokud chcete psát pro Internet. Článek bez chyby je sice bezva, ale má zásadní problém. Takoví ti tradiční hlupáci, hnidopiši a trollové se prostě musí na něčem vyřádit, takže místo hodin dlouhého diskutování nad tím, že v redakci nemáte korektora, se budou věnovat možná něčemu podstatnějšímu.
Chyba je samozřejmě ideálně nějaký ten překlep, špatné formátování, možná lehčí pravopisný úlet. Nikoliv chyba faktická, to je něco, co by se rozhodně stávat nemělo.
Dejte prostě šanci těm co zoufale hledají možnost jak to autorovi ukázat. Jak mu říct, že je to hlupák, pitomec, neumětel, že by rozhodně neměl psát. Autor musí být ten, jehož čest a vůbec všechno může být čtenáři pošlapáno a rozcupováno na kusy. Protože jedině tak lze uspokojit dav hladový po cupování, aniž by se věnoval věcem podstatným.
Proto pamatujte, nechte vždy v článku alespoň jednu chybu. A pokud vaše články mají komentáře (ano, @365tipů je záměrně nemá, ale o tom až někdy jindy), tak tohle pravidlo je to nejzásadnější, které byste měli mít vždy na mysli.
Na ponechání nějaké té chybky je ale možné získat. To totiž když se za chybku omluvíte, nasypete si popel na hlavu a chybu opravíte. To je ten nejzásadnější vývoj v tom všem, protože dáte možnost všem těm hnidopichům být vítězi celé situace. Že ve skutečnosti vítězíte vy? To už je jiná pohádka.
Pokračovat můžete do K čemu je dobré znát Cunnighamův zákon?
