Před pár dny dorazil e-mail o nějakém osobním účtu člověka na Twitteru, se kterým se kdosi dostal do nějaké rozepře a navrhoval ho jako špatný příklad nevhodného chování a vystupování na sociálních sítích. Mimo jiné tam ale padlo i to, že onen člověk pracuje pro nějakou známou firmu. A že by se to také mělo nahlásit jeho nadřízenému. Že přeci takto nevhodné vystupování nemůže ona firma tolerovat.
Nutno dodat, že tohle nebyl účet Ovčáčka, mluvčího Prezidenta, který vystupuje jako mluvčí prezidenta (dokonce ten účet tak pojmenoval) a zcela záměrně účet zneužívá jako součást svého působení. Takovým způsobem, o kterém už roky víme, že z pohledu zaměstnance státu je něco takového nepřijatelného. Ale bohužel už také roky víme, že Prezidentská kancelář se od tohoto účtu distancovala a vydala prohlášení, že jde o soukromý účet. Což, bohužel, stále nepochopila řada médií a ony podivné věci z tohoto účtu vydává za vyjádření Prezidenta. Budiž, o tomhle je ale už řeč v jednom z #PRTIPY tipů, Co/kdo je to tiskový mluvčí? Co je důležité o této funkci vědět #024
Má zaměstnavatel co mluvit do mých účtů?
Pro dnešní tip je důležité především to, že osobní účet je opravdu osobní účet. Do toho co si děláte na osobním účtu na Facebooku, Twitteru či Instagramu, není vašemu zaměstnavateli vůbec nic. Samozřejmě, do toho okamžiku, kdy například z firmy nevynášíte informace. Tohle mimochodem platí i pokud jste student či žák, škola nemá co mluvit do toho, co její žáci/studenti dělají na sociálních sítích. Opět ale s výjimkou toho, že se to nějak týká školy (zaměstnavatele) – což v případě škol může být například šikana.
Zaměstnavatel (a tedy ani škola) by do vašich osobních účtů na sociálních sítích mluvit neměl. Celé je to ale většinou trochu složitější, protože mohou být věci, které na nich děláte a které nejsou až tak košer. Některé mohou být i právně či pracovně-právně za hranou, některé se prostě nemusí někomu jen tak „líbit“. Neřeším teď situaci kdy se z vás stane, například, whistleblower, tedy kdy poukazujete na nějaké nepravosti u vašeho zaměstnavatele či ve škole. Příčinou neshod mohou být i věci, které jsou zdánlivě neškodné a nevinné.
Pokud se dostanete do konfliktu „osobní účet vs. zaměstnavatel“, tak je dost dobře možné, že nebudete těmi, kdo snadno vyhrají. Pokud se ale váš osobní účet nijak vašeho zaměstnavatele/školy netýká (a je jasné, že na něm nevystupujete jeho/jejím jménem), tak jste „v právu“ vy. Ale k soudu bych se s tím případně asi nepokoušel chodit.
Je dobré osobní účet jasně označit
Občas je vhodné osobní účty jasně odlišit od profesních – nejlepší příklad mohou být novináři, kteří mohou mít jak účet čistě osobní, tak účet, který je nějak profesní. Proto je poměrně běžné, že na novinářských účtech na Twitteru najdete něco jako „Redaktor zpravodajství v X. Tento účet je soukromý“ nebo „Šefeditor zpravodajství X. Moje tweety, moje zodpovědnost„.
Budete-li v tuto chvíli, poučení příkladem s Ovčáčkem, namítat, že něco takového může být zneužito firmou či médií, máte samozřejmě pravdu. Něco takového ale bude dobře poznatelné, stejně jako to na první pohled poznáte právě u Ovčáčka. Tam se Prezidentská kanceláře kryje před právní i politickou zodpovědností tím, že se Ovčáčková účtu zřekli, ve skutečnosti je ale tento účet součástí Hradní manipulace a propagandy.
TIP: Nutnost označování platí na Twitteru i účtů, které někoho parodují, tváří se jako nějaká osobnost ale jsou fanouškovské. Viz Jaká má Twitter pravidla pro falešné účty? Umožňuje je?.
Obecně také platí,že uzavřené účty na sociálních sítích (typicky Facebook, ale může to být i takto nastavený Twitter či Instagram) jsou vcelku jasně soukromé – dokonce až tak, že případné přebírání a zveřejňování informací z nich není možné bez svolení vlastníka účtu. Ale to už je téma na jiný tip.
Výše popsané platí i pokud blogujete, váš osobní blog je prostě osobní a opět je dobré ho jako takový označit tam, kde by mohlo dojít k mýlce v tom, zda na něm vystupujete jako vy nebo reprezentujete určitou firmu.
