Ve Windows 10 (ale je to už od dřívějších verzí Windows, tedy pokud jde o Pro, Enteprise a Edu) je přítomen Hyper-V, nástroj pro provoz virtuálních strojů. Fungovat bude všude tam, kde to podporuje samotný počítač (což by dnes už snad mělo být prakticky všude). A pomocí Hyper-V se můžete vyhnout tomu, že si zprovozníte extra software pro virtualizaci (viz Když testovat programy, tak ve Virtuálním stroji. Vážně! Ale užitečné to je na víc věcíKdyž testovat programy, tak ve Virtuálním stroji. Vážně! Ale užitečné to je na víc věcí ) tedy nástroje jako je VMWare, VirtualBoxu, Parallels, CrossOver či Wine).
Aby Hyper-V byl použitelný, bude možná nutné si ho nejprve zapnout – to jak se přidávají či odebírají součástí Windows najdete v tipu Chybí vám ve Windows 10 třeba Telnet? Některé části Windows lze přidat či odebrat, ale v krátkosti postačí když si spustíte optionalfeatures.exe a tam najdete Hyper-V a povolíte. Ručně to můžete najít přes původní Ovládací Panely -> Programy a v první části je Zapnout neb vypnout funkce systému Windows. Nepříjemné může být, že bude vyžadován restart
Pokud je Hyper-V povoleno, tak ve Windows můžete začít používat Hyper-V Manager – který, jak už to tak u Microsoftu bývá. má poněkud vlastní názvosloví a představy o tom jak věci fungují. K nalezení buď přes hledání „Hyper-V“ nebo mezi Nástroje pro správu Windows.
Zprovoznit síťové rozhraní
Pro založení virtuálního stroje si nejprve musíte kliknout pravým na název stroje a vybrat Virtual Switch Manager/Správce Virtuálního přepínače a poté po volbě External/Externí vybrat Create Virtual Switch/Vytvořit virtuální přepínač. Dejte si pozor abyste vybrali správné lokální rozhraní (WiFi vs. Ethernet například) a berte vážně upozornění, že může dojít ke krátkodobému odpojení od sítě.
Tohle bude potřeba udělat jenom jednou, protože vám to vytvoří síťové rozhraní pomocí kterého budou virtuální stroje moci přistupovat na síť. Při vytváření virtuálního stroje si pak vyberete odpovídající vytvořené rozhraní. Případně ho kdykoliv později můžete změnit. A nutno dodat, že „samo“ vám ho to nepřidá, takže si ohlídejte výběr
TIP: V Jak na Mac OS spouštět věci z Windows/Linuxu? Virtualizace pro Mac OS nebo Boot Camp zjistíte jak je to pro Mac OS
Založit si virtuální stroj
Což ale není všechno, pokračovat budete tím, že si v Hyper V-Manageru kliknete pravým tlačítkem myši na váš počítač a přes New/Nová -> Virtual Machine/Virtuální počítač se dostanete konečně k vytvoření virtuálního stroje. Další pokračování bude už poměrně obvyklé – budete potřebovat ISO soubor s operačním systémem, který chcete do virtuálního stroje umístit.
Zakládání je formou několika krokového kouzelníka, nic složitého tam není, jen je nutné si dobře zvolit velikost paměti a disku (kde má tendenci nabízet příliš velký). To zda si hned připojíte ISO nebo to necháte na spuštění stroje, to už je na vás.
Samotné Hyper-V má ještě dostupné nastavení vlastní (pravým tlačítkem na stroj a Nastavení technologie Hyper-V). Nic až tak revolučního tam ale asi nenajdete.
Spustit a připojit se
Samotné spuštění virtuální stroje je pak pravým tlačítkem na něj a volbou Connect/Připojeni a Start/Spustit. Tady totiž platí, že virtuální stroj může běžet a vy k němu nemusíte být připojení
POZOR: Nezapomeňte, pokud máte systém s malým výkonem a malou paměti, tak pouštět na něm další virtualizovaný operační systém bude samozřejmě znamenat zvýšení zátěže i obsazení paměti. Myslete na to, když budete pro virtuál určovat paměť (pro Linux běžně stačí 512 MB) a velikost „pevného“ disku.
Případné ISO se připojuje přes Média -> Jednotka DVD. Stačí si pak vybrati ISO s operačním systémem, ale obecně jakékoliv ISO, které chcete mít připojené jako DVD disk.
Užívejte si počítače v počítači
Samotné používání virtualizovaného operačního systému je stejné jako u specializovaných nástrojů – v okně máte k dispozici „obrazovku“ virtualizovaného stroje a můžete s ním pracovat K dispozici jsou i obvyklé nastroje v podobě zastavení (uspání) stroje, ale i kontrolní body a obnovení do výchozího stavu. Tohle všechno dělá z virtuálních strojů velmi užitečné pomocníky. Ke stroji se navíc můžete připojovat i dalšími obvyklými způsoby práce na dálku, tedy pokud to umožňuje.
Hyper-V vám nepomůže v tom, že byste si spustili další virtualizované Windows – jako všechny virtualizace potřebuje abyste měli instalační médium operačního systému a také licenci k použití. Pro Linux je to ale jednoduché, vyberte si distribuci (Ubuntu. Mint, atd), stáhněte si ISO (můžete 32 i 64 bitové) a pak ho připojte „jako DVD“. Pak už stačí spustit virtuální stroj a pokračovat v instalaci.
Hyper-V vám pomůže v tom, že nemusíte používat specializované virtualizační software, ale nebude fungovat ve Windows 10 Home, takže je na vás, kterou cestou se vydáte. VMware i další mají zdarma použitelné podoby a v některých věcech jsou pokročilejší. Ale znamenají další software v počítači i další ovladače a více zabraného disku.
TIP: Jak ve Windows bezpečně testovat programy? Virtuální stroj nebo sandbox se bude hodit každému, kdo si už dříve instalacemi věcí co nakonec nepoužívá přivodil postupně méně a méně fungující Windows
Pár dalších tipů
V Nastavení/Settings si můžete přidat ještě 3D grafický adapter RemoteFX pro lepší podporu grafiky. Nedělejte to, pokud se na stroj s virtuálem připojujete přes vzdálený přístup.
Pokud jste z VMWare (či jiných) zvyklí na dynamickou změnu velikost displeje, tak tady ji nehledejte, na potíže s nastavením rozlišení a displeje vůbec budete asi narážet dost často. Přepnout na Celoobrazovkový režim je často dost užitečný nápad.
TIP: Pokud máte ve Hyper-V Ubuntu, tak můžete změnit rozlišení virtuálního displeje tak, že opravíte /etc/default/grub kam do GRUB_CMDLINE_LINUX_DEFAULT stačí doplnit na konec video=hyperv_fb:rozlišení (kde rozlišení je třeba 1280×720). Po uložení (nezapomeňte, na editaci bude potřeba použit třeba sudo nano /etc/default/grub) použijte sudo update-grub a virtuál restartujte
Stejně tak budete postrádat Copy/Paste mezi hostitelem a virtualizovaným systémem. Obejít se to dá klasicky jedině přes vzdálený (RDP) přístup nebo něco, co podporuje copy/paste.
Pro Linux je pro Hyper-V k dispozici Hyper-V Integration Services – měly by být nainstalované automaticky, ale pokud k tomu nedošlo, stačí se podívat do Nastavení vašeho virtuálního stroje a vlevo dole jsou Integration Services/Integrační služby. Je možné je tam přidávat a odebírat. A hodit se vám bude Managing Hyper-V Integration Services
Pokud jste používali či používáte Microsoft Virtual Server či Virtual PC (což jsou předchůdci), tak můžete tyto původní virtuální stroje přesunout do Hyper-V. Ještě než to uděláte je ale vhodné odstranit dodatky, které předchozí verze používaly.
Přesun virtuálních strojů mezi hostiteli je možný přes Import a Export. Nespoléhejte se na to, že prostě popadnete soubor s virtuálním strojem.
Pokud si chcete ověřit, jestli váš počítač bude umět používat Hyper-V, tak spusťte msinfo32 a hned na první obrazovce se podívejte dolů – najdete tam čtveřici Hyper-V možností. A pokud tam najdete Ano, vaše hardware Hyper-V zvládne. Nezapomeňte, že Windows 10 Home Hyper-V neumí.
TIP: Windows Subystem for Linux aneb Ubuntu Bash na Windows 10 Creators Update vám ukáže, jak používat Ubuntu Bash přímo ve Windows, bez virtualizace
