Je to takové zvláštní pravidlo. Někdo se ozve přes nějaký sociální kanál, Twitter, Facebook, Linkedin. A místo toho aby řekl co potřebuje, tak začne něčím jako „Dobrý den, mohu se na něco zeptat?„. Ale samotný dotaz nepřipojí. Často ho nepoloží ještě dlouho poté, co odeslal tuto první zprávu. Nedělejte to, pokud někoho oslovujete, nenechávejte ho čekat na to co chcete, oslovte ho rovnou s tím, o co vám jde.
Teď nechme stranou, že pracovní či obchodní komunikace do mailu na Facebooku nepatří. A na sociální sítě v zásadě vůbec ne. Třeba na dotyčného člověka skutečně neexistuje jiný kontakt, než jeho profil na Facebooku, Twitteru či Linkedin. Je to sice hodně absurdní situace, skrývat kontaktní informace, ale může se tak stát. Pak nemáte jinou možnost, než ho oslovit právě tudy.
Jeden příklad z nedávné minulosti, který vypadá typicky
7:23 dorazí přímá zpráva (DM) na Twitter : „Dobrý den smím vyrušit ?“
7:24 odpovím „Jistě“
7:29 stále čekám, že tedy dotyčný něco konečně napíše
8:30 stále čekám, zda dotyčný něco napíše
Napadlo by někoho poslat dotaz e-mailem v takovéto podobě? Tedy že by se nejprve e-mailem zeptal, jestli se e-mailem může zeptat? A po, ideálně pár dnech, otázku konečně položil? Absurdní? Ne tedy, že by se občas něco takového nestalo, ale u e-mailu to je dost výjimečné.
Ne ale v sociálních kanálech či v chatech. Přitom právě tady je zásadní, že jde o komunikaci (často) v reálném čase. A také místo, kde je dobré šetřit všem komunikujícím čas. Což představuje právě to, že pokud se na něco chcete zeptat, tak se prostě zeptejte. A neptejte se, zda se můžete zeptat.
TIP: V pracovní či obchodní komunikace do mailu na Facebooku nepatří je řeč o tom, že pokud něco chcete, měli byste myslet spíš na použití e-mailu. A nespoléhat se na to, že si náhodně vyberete nějaký sociální kanál a tam někomu napíšete. Nemusí ho vůbec aktivně používat nebo tamní zprávy fungují spíše náhodně (Twitter je typickým příkladem).
Pár dalších užitečností
Mimochodem, podobně je to s tím, že si s někým píšete, pomáháte mu vyřešit nějaký problém. Problém se vyřeší (ať už tím co jste radili, nebo něčím co se objevilo mezitím), ale dotyčný či dotyčná vám už neřekne, že je vše vyřešeno. Vy stále na problém myslíte a necháváte si vše jako otevřené.
A o tom, že by vám třeba alespoň poděkoval? Zkušenost je ta, že tak tři lidé z deseti napíší alespoň ono jednoduché „Díky!„. Věřte, že ono to jednoduché poděkování opravdu potěší. Zejména tam, kde tu pomoc poskytujete dobrovolně a zadarmo. A víc za to ani nechcete.
PS: Při telefonování je ekvivalentem toto: Neptejte se těch kterým voláte, zda „můžete obtěžovat“