Ptala se tuhle rionka „lidi prosím vás, odpovězte mi upřímně. cpu sem těch fotek moc? tweetuju moc často? mám přestat s RT? neotravuju v divnou“ dobu? fakt nevim„. Působilo to dost vyděšeně a dost to napovídalo stavu, kdy na vás někdo příliš hloupý vystartuje něco o tom, že tohle nesmíte, tolik tweetů je moc, neměli byste retweetovat, neměli byste tohle a tamto. Klasická situace, kterou má babička před mnoha lety označovala jako „Na světě je mnoho havárií, nejhorší je ale srážka s blbcem„.
Rionka dává na Twitter krásné obrázky a vůbec věci, které je milé vidět. Občas mám výčitky, že ji za ty krásnorodosti a podivuhodnosti málo projevuji díky. A možná bych měl, protože jak je vidět, někdo ji vyplašil natolik, že se ptá na něco, na se u osobního účtu nikdy neptejte. Opakuji, nikdy. U osobního účtu.
Váš osobní účet na sociální sítí je váš, jenom váš. Jestli ho někdo sleduje a nevyhovuje mu obsah, frekvence, styl, tak má dvě možnosti. Pokračovat ve sledování a to co se mu nezdá přetrpět (protože to ostatní mu za to stojí). Nebo prostě onen účet přestat sledovat.
TIP: V Jak propojím Facebook a Twitter? A proč to spíše nedělat se dozvíte o věci, kterou byste ani na osobním účtu neměli dělat. Posílat obsah z jednoho účtu na jiný. Váš osobní účet má být opravdu váš, měli byste se mu věnovat. Pokud to nechcete dělat, tak je lepší takový účet nemít. Ten účet má přece proto aby byl vy, ne nějaký automaticky plněný výtvor. Ale nakonec i to je vaše věc. U osobního účtu čistě vaše.
Může samozřejmě zkusit nějakou tu „zpětnou vazbu“, ale po těch letech zkušeností jsou podobné zpětné vazby většinou ve formě nařizovacích pokynů. Piš míň! Nesdílej tolik! Nepiš tak často! Dáváš příliš obrázků! Nesdílej sem ten Instagram! Toho kotěte už bylo moc! Často je to doprovázeno ještě výhrůžkou, jestli toho nenecháš, přestanu tě sledovat. Nebo stížnostmi typu, tohle přece nesmíš říkat, takhle si to nesmíš myslet, co si to vlastně dovoluješ, že nepíšeš to co ti já milostivě dovolím a schválím!
Nechte to plavat, nenechte si znechutit vaše sociální aktivity „těmi druhými“. Pokud jim vadí co a jak píšete, ať vás nesledují. Pokud vás s tím opakovaně obtěžují, nebojte se jim to usnadnit zablokováním nebo prostým skrytím a tlumením – ať si píší co chtějí, vy je prostě neuvidíte, neuslyšíte.
Něco jiného by bylo, kdybyste se starali o firemní účet či profil, tam je přeci jen potřeba frekvenci, styl i obsah přizpůsobit značce, kterou ten účet představuje. Zpravodajský účet na Twitteru (či Facebooku) prostě bude přispívat často. Politik na Facebooku nebude přispívat tak často a když už bude, tak to musí být vhodná kombinace života, politiky a odborností. Jinak bude za burana a hlupáka, jako řada účtů dnešních politiků.
TIP: V Jak často přispívat na firemní sociální sítě? Šest užitečných pravidel najdete sadu užitečných pravidel, které vám pomohou lépe pochopit jak to je s četností přispívání. Jak často zveřejňovat příspěvky na Instagram? A co si počít s Příběhy? poradí co se Instagramu týče
Ale tady se bavíme o osobních účtech, obyčejného člověka, žádné firmy, žádné celebrity, žádného „institucionalizovaného“ jedince. Pište si kdy chcete, kolik chcete, nebojte se retweetovat a sdílet, nebojte se dávat Líbí. A už vůbec se nebojte komunikovat s těmi, kdo vás sledují nebo prostě jenom reagují na vaše příspěvky.
Nikomu z nich se ale nemusíte zodpovídat ani vysvětlovat proč a jak píšete o tom o čem píšete. Pamatujte.
TIP: Jak komunikovat a působit na sociálních sítích? je poměrně rozsáhlý přehled deseti krok, jak vůbec na sociálních sítích komunikovat a působit. Včetně toho, že obsahuje odkazy na další zásadní tipy.
