Tenhle tip bude těžko zkousnutelný pro některé lidi. Bude jim vadit, že tvrdí něco opačného, než tvrdí oni. Staví se totiž na stranu pohledu, že samotné stáhnutí hudby či filmu z Internetu totiž je legální. V případě hudby či filmů skutečně můžete z Internetu stahovat co se vám jenom zlíbí. A jakkoliv se můžete bavit o etice a řadě dalších věcí, tak z hlediska práva na tom (stažení) nic nelegálního není.
Nelegálním se něco takového rozhodně stane, pokud budete hudbu či film poskytovat dalším osobám (a mimochodem nebude vůbec hrát roli jestli to děláte zadarmo nebo za to chcete peníze). A tady můžete narazit na zásadní problém v tom, že pokud stahujete z P2P sítí, tak programy pro stahování fungují tak, že nejenom stahují, ale také poskytují to stažené (a případně i dříve stažené) dalším lidem – takže reálně poskytujete dalším lidem kopii něčeho, co jim poskytovat nesmíte.
TIP: O věcech jako co je to torrent či jak torrenty stahovat se můžete dočíst v jiných tipech. Můžete se ještě podívat na povídání o Kodi, což je hodně užitečné software pro vytvoření multimediálního centra (rozumějte přehrávání filmů). Případně se ještě můžete podívat co je to Popcorn Time (což už v roce 2017 bude spíš pohled do historie). Hodit se ale bude Kde hledat torrenty? Na The Pirate Bay už spíše ne, ale kde tedy?
Celé je to ale daleko složitější, protože zhruba před rokem například Soudní dvůr Evropské Unie řekl, že pořizování soukromých rozmnoženin z neoprávněného zdroje by mělo být zakázáno (viz například Lupa.cz). V praxi to celé navíc naráží na to, že není příliš jasné jak má “obyčejný uživatel” poznat, co je neoprávněný zdroj a co není – byť třeba v případě záplavy filmů a hudby dostupné na Ulož.to nebo právě na torrentech to bývá dost jasné.
Tuzemské právo by na něco takového muselo reagovat změnami, protože legálnost stahování (z Internetu) je založená na Autorském zákonu, ten toiíž v § 30 odst. 2 říká, že „do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla“. A protože nijak neřeší, jestli si kopii pořizujete právě z onoho oprávněného zdroje, tak to můžeme znovu zopakovat – stahování filmů či hudby z Internetu legální prostě je. Legální, nikoliv správné. A legální, nikoliv bez případného rizika s ohledem na další souvislosti.
Není to totiž bez otazníků, to je nutné dodat
Buďme ale přeci jen objektivnější a řekněme, že ona citace z Autorského zákona skutečně nepředpokládá, že onu osobní kopii si děláte z něčeho, k čemu vlastně nemáte práva – tedy jste si to nekoupili, nebylo to poskytnuto volně, nebylo to poskytnuto za splnění podmínek. A pokud jde o nelegálně zpřístupněnou hudbu či filmy, tak je dost logické, že případné stahování něčeho takového být legální nemůže.
Což nakonec, v souladu s případnou další aplikací práva (a zejména při využití tzv. bernského třístupňového testu) a dalšími částmi Autorského zákona (kde zejména jde o to, že tento způsob užití díla, tedy “nelegální” stahovaní, není v souladu s běžnými způsoby užití díla), může znamenat, že takové stahování vlastně ani tak legální není.
TIP: Na stahování hudby se vykašlete, dnes už je podstatně jednodušší mít hudbu zcela legálně v některé ze služeb, které to nabízejí. Viz třeba Málokdo tuší, jak jednoduché je mít legálně hudbu. Doporučte přátelům Spotify, Rdio či další podobné služby. Hudbu i filmy si dnes už navíc můžete v řadě případů kupovat, vedle Spotify je tu ještě Apple Music a další. A snad, jednou, se dočkáme i služeb jako Netflix.
Což s ohledem na to, že běžný uživatel vlastně má dost ztíženou pozici v poznání co je či není oprávněná kopie vede k tomu, že stejně končíme u toho, že stáhnout hudbu nebo film je legální. Pokud ji poskytnete/poskytujete někomu dalšímu? To je zcela jasně nelegální. A pokud po stáhnutí film či hudbu “použijete”? Tam už můžete začít uvažovat ještě více nad tím, že to moc legální nebude. Z hlediska práva a soudů to nakonec celé končí na tom, že pokud by došlo na nějaké řešení “stahovačů”, tak by se vše muselo posuzovat individuálně a jediný kdo to může dělat, je soud.
Mimochodem, aby se z toho stal trestný čin porušení autorského práva, tak musí platit toto: „Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“.
A pokud si chcete počíst více, tak třeba v Trestněprávní odpovědnost za pořízení rozmnoženiny autorského díla pro osobní potřebu z nelegálního zdroje. Chcete-li dumat nad tím jak je to celé nejasné, tak je asi vhodné si v médiích najít roky trvající tanečky výhrůžek nahrávacích studií jak zatočí s Ulož.to. Za ty roky se nestalo vlastně vůbec nic.
TIP: Kde stahovat filmy? obsahuje tipy na pár desítek míst a cest, kde na Internetu najdete filmy
Jestli jste tedy čekali jasnou odpověď?
To je těžké. Protože prostě stáhnout si hudbu či film legální je (tedy alespoň v Česku), ale pokud u staženého zjistíte, že porušíte další části zákona (rozpor s běžným užitím díla a nepřiměřené dotčení oprávněných zájmů autora), tak už problém máte. Ale skutečně posoudit a rozhodnout? To vlastně může určit jenom soud, v konkrétních případech.
PS: Velká Británie krátce měla také možnost stejnou, jako máme v našem Autorském zákon my. Čerstvě se ale vše vrátilo zpět (viz Británie se vrací do středověku a kopie hudby pro osobní potřebu je (znovu) nezákonná). To jen abyste věděli, že v různých zemích mají různé právní úpravy.
TIP: V Co to znamená Creative Commons a proč (a k čemu) se vám to může hodit najdete informaci o licenčním schématu, které slouží k poskytování věcí “zadarmo”
