Displej mobilního telefonu, tabletu, chytrých hodinek, ale také televize, počítače či notebooku znáte. Obecným označením (a ne vždy správně) se těmhle kouskům hardware říká LCD (liquid-crystal-display) a u téhle zkratky jde o technologii využívající kapalných krystalů k zobrazování.
V základním principu funguje tak, že plocha displeje je pokryta maticí bodů, které je možné jednotlivě rozsvěcovat v „libovolné“ barvě (libovolné v tom, že je omezen počet barev, které displeje zvládají), případně v odstínech šedi, pokud jde o monochromatický (černobílý) displej. Nutno dodat, že tohle je velmi zjednodušené vysvětlení, ale pro základní pochopení by mohlo stačit.
Podstatnější je, že LCD je jenom jedna z několika technologií, které se používají pro výrobu displejů. Jak naznačuje titulek tipu, jsou tu ještě další zkratky. Další technologie se přitom v mnohém liší. Třeba v tom, že prapůvodní LCD samo o sobě nijak nesvítí a potřebuje buď podsvícení nebo přirozené světlo. U LCD se navíc můžete setkat ještě s TFT LCD (má podstatně vyšší spotřebu, ale také kvalitnější zobrazení) a IPS LCD (In-Plane Switching, menší spotřeba, vyšší náklady, lepší viditelnost a hlavně větší rychlost zobrazování).
OLED (Organic Light Emitting Diode) se liší například v tom, že samo svítí. Provedení je v zásadě stejné, matice LED (světlo vydávajících diod) vytváří obraz, ten je kvalitnější než LCD, zvládá podstatně lépe černou, ale také bude mít vyšší spotřebu. Ta se mění podle toho, co je zobrazováno – tmavé barvy spotřebovávají méně. Setkat se můžete s PMOLED (Passive Matrix OLED) používaným u menších displejů (do 3″), AMOLED (Active Matrix OLED) u větších displejů (prakticky bez omezení velikost) a POLED (Plastic OLED, liší se použitými materiály).
AMOLED displeje bývají tenčí (a hlavně i ohebnější) než klasické LCD, mají rychlejší obnovování (což se hodně hodí když hrajete počítačové hry nebo si pouštíte video), vyšší kontrast. Platí i to, že tmavší barvy spotřebovávají méně energie. Nevýhodou je špatná viditelnost na přímém slunci (chybí podsvícení) a nižší životnost.
V souvislosti s displeji se ještě můžete setkat se zkratkou TFT (Thin-film transistor) – jde o miniaturní elektronickou součástku, která je základem jednotlivých zobrazovacích bodů právě u AMOLED. TFT umožňuje zapnout a vypnout jednotlivé body.
V minulosti se k počítačům připojovaly „klasické“ monitory, stejně jako bylo běžné, že jste doma měli klasickou televizi s katodovou obrazovkou – pro tyto předchůdce dnešních displejů se používala zkratka CRT (Cathode Ray Tube)
