Internet věcí (v angličtině Internet of Things, zkratka IoT) je dlouholetý termín pro věci připojované k Internetu – takové co původně nebyly hlavně počítače. Nejstaršími příklady pro vysvětlování IoT byla lednička která po připojení k Internetu měla umět spoustu zábavných věcí – včetně hlídání toho co je v ní za potraviny, jejich trvanlivost, doplňování nákupních seznamů.
Dnes je Internet věcí velmi široký pojem – „přes Internet“ se totiž připojuje řada různých čidel, ovládacích mechanismů a vůbec jakýchkoliv věcí, které má smysl připojit a ovládat. Ono slovo „internet“ navíc poněkud ztratilo význam – IoT mají vlastní bezdrátové sítě (Sigfox, LoRaWAN, LoRa, IQRF), připojují se prostřednictví GSM (NB-IoT) a používají technologie s kratším dosahem (Bluetooth, Bluetooth LE, ZigBee, Z-Wave) kde IoT zařízení jsou dostupné (a komunikují) pomoc nějakého rozhraní do klasického Internetu.
Internet v případě IoT nejvíce ze všeho slouží jako páteřní síť – klasická IoT zařízení zpravidla komunikují málo (malé objemy dat) a velmi často i omezeně (přenášení jenom několik desítek až stovek paketů informací denně). Velmi často se IoT používá i pro prostý sběr dat – záznamy o teplotě, větru, tlaku, spotřebě, počtu průjezdu automobilů, průchodu lidí.
V řadě takových využití IoT se vůbec nepočítá s obousměrnou plnohodnotnou komunikací. S čím se ale velmi často počítá je nutnost vydržet v chodu dlouhé roky, často bez dostupných vnějších zdrojů elektrické energie.
V domácnostech je typický příklad Internetu věcí například ovládání topení od Netatmo – hlavice a termostat komunikují místní bezdrátovou sítí s relé, které zprostředkovává další spojení přes Internet. Podobně na tom jsou chytré žárovky či zásuvky – tam je ale poměrně běžné, že se přímo připojují na domácí WiFi, byť v řadě případů využívají Bluetooth, ZigBee či Z-Wave. Mezi Internet věcí nakonec můžete řadit i kamery, domovní zvonky, chytré zámky, zubní kartáčky, váha a řada dalších zařízení.
Internet věcí je velmi často spojován s „inteligentními“ věcmi – elektronikou, domy, vozy či dokonce městy. Často se zmiňuje i jako příklad Průmyslu 4.0. Nehledejte v tom vědu, jde jen o logické stále se rozšířující využití připojitelných (a propojitelných) zařízení.
Výše zmíněné velmi různorodé způsoby připojování IoT jsou zároveň nepříjemným nedostatkem – na rozdíl od klasického Internetu totiž není v IoT prakticky nic celosvětově standardizováno a jednotlivé systémy nejsou kompatibilní. Dost hodně i proto, že jednotlivé sítě umožňujíc budování IoT řešení jsou v zásadním konkurenčním postoji.
