Když už se dnes vrací zpět normální čas z času letního, tak je vhodný moment k tomu pustit tip. Trochu vysvětlující o co jde, trochu řešící oblíbené omyly a a tak. A ukazující i to, že celý ten blázinec s letním časem je vlastně dost zbytečný.
Především, existuje jen letní čas. V angličtině mající označení DST aneb Daylight Saving Time vystihující podstatu, tedy to, že jde o posun času (o hodinu), který má přinést úspory v podobě získání hodiny denního světla navíc. Žádný „zimní čas“ neexistuje, ten náš „zimní“ je prostě středoevropský (CET, Central European Time).
Každopádně, vždy na konci března posuneme hodiny o jednu hodinu dopředu abychom nastavili mimořádný letní čas a na konci října pak posuneme hodiny zpět, o jednu hodinu dozadu.
Letí čas vznikl někdy před sto lety s cílem šetřit energii. Dnešní realita je ta, že svět není stejný jako tehdy a funguje jiným způsobem. Třeba i v tom ohledu, že dnešní denní rytmus je radikálně jiný, než ten před stovkou let. A energie spotřebováváme zcela jinak. Nehledě na onu letitou otázku, zda změna času, posun o hodinu, náhodou neškodí našemu zdraví více, než je zdrávo.
Ale protože jsme dnes podstatně modernější, můžete proti změně času protestovat na sociálních sítích.
Na stopdst.com k tomu bylo možné najít dostatek materiálu, ale také odpovídající hashtag #stopDST. Píší tam také, že změna času ve skutečnosti energii nešetří, ale podle studie z roku 2006 vedla v americké Indianě ke zhruba jednoprocentnímu růstu spotřeby elektřiny. A ztracená hodina spánku může podle studie z roku 2014 zvýšit riziko infarktu o 25 %.
Pohled do historie letního času
V roce 1918 letní čas zavedly Spojené státy a nastartovaly tak bohatou historii zmatků, kdy některé státy USA posun nedodržovaly a bylo obtížné se shodnout i na společném začátku a konci. K tomu nakonec došlo zákonem v roce 1966, který se dočkal aktualizace v roce 2007. Tehdy se doba posunu prodloužila o pět týdnů. Dodnes platí, že přechod a opuštění letního času není po celém světě jednotné. Je běžné, že v Česku (a EU) posouvají o týdny rozdílně proti USA. Některé země navíc na letní čas nepřecházejí vůbec.
Na výše uvedené mapě z Wiipedie je důležité vědět, že světle šedá znamená, že tam dříve používali letní čas, ale už nepoužívají. Tmavě šedá znamená, že ho nepoužívali nikdy. Modrá a oranžová používají letní čas. Což celé vyvolá dost jasnou otázku, jestli už opravdu není nejvyšší čas s tím přestat.
Kořeny posunu na letní čas jsou ale ještě starší, například už v roce 1895 jej navrhovali na Novém Zélandu. V Evropě se letní čas objevil podle všeho poprvé v Rakousku-Uhersku a Německu ve válečném roce 1916. Každoroční posun na letní čas se v Československu objevil až v roce 1979.
Co na letní čas říkají počítače a mobily?
Přechod na letní čas je poměrně komplikovaná a problematická záležitost, nejenom proto, že je nutné, aby tvůrci operačních systémů zajistili přísun aktualizací s ohledem na proměnlivé začátky a konce (o rozdílech mezi zeměmi raději ani nemluvit).
Jedním z mála řešení eliminujících vliv posunu času je to, že zařízení své vnitřní hodiny řídí podle UTC, tedy času na nultém poledníku a posunutý čas pouze odpovídajícím způsobem předkládá uživateli. Mírné komplikace do toho navíc zanášejí časové zóny a některé výjimky v nich obsažené.
V tomto ohledu pomáhá IANA a tamní Time Zone Database využívaná v řadě operačních systémů i aplikacích. Jakkoliv vám tohle všechno může připadat vlastně velmi snadné, přečtení historie Daylight saving time na Wikipedii (české heslo Letní čas není tak bohaté na informace) vás rychle vyvede z omylu, zejména pokud poskočíte dolů k sekci Computing, tedy té věnované řešení v počítačové oblasti.
V praxi to celé znamená, že v dnešním ranní probuzení byste měli najít své počítače a mobily posunuté o hodinu, aniž byste se museli o něco starat. Tedy za předpokladu, že v mobilu máte zapnutou synchronizaci času a v počítačích jste si to také nevypnuli (a je připojený k Internetu a aktualizuje se). Jediné co budete muset ručně nastavit jsou mechanické hodiny a elektronické hodiny, které nemají „nový“ čas odkud/jak vzít.