Už delší dobu nebyl čistě „blogovací“ tip, takže je možná čas to napravit. Tohle téma mi připomněl Arthur Dent (@adent), který se opět dotkl tématu „kdy napíše něco pro Root„. S obvyklou odpovědí, „až na rootu nebudou komentáře„. A také jedno jeho hezké hodnocení: „Považuju velkou část komentátorů na Rootu za tupá frustrovaná ajťácká hovada. Naštěstí mi v tom sami hodně pomáhají„.
Takže, pokud se ptáte, jestli máte číst komentáře pod vašimi texty, tak odpovědi jsou dvě. První je, nečtěte je a ignorujte je. Druhá část, nebo možná více částí, je už dost dlouho v tipu Potřebujete na webu komentáře? A proč vlastně nemá @365tipů komentáře?. Což ale také znamená, že je dobré si tenhle související tip přečíst, může vám hodně pomoci v pochopení.
Ale zpět k původnímu tématu tohoto tipu. Mé doporučení je jednoduché – pokud nejste masochista nebo zrovna nechcete nekonečně prokrastinovat, tak komentáře pod vašimi texty hodně ignorujte. Bohužel to dost platí i na komentáře, které dřívější komentáře pod články nahradily – ty na sociálních sítích.
Číst komentáře, třeba na Lupě, nebo probohajentone na Novinky.cz, vyžaduje mimořádnou míru sebeovládání. A to co tam najdete je zpravidla důvodem toho, proč normální lidé v komentářích moc nebudou. Na něco takového totiž nemají žaludek, trpělivost ani výdrž.
Bohužel, vydržet nečíst komentáře je těžké, protože si pořád budete říkat, co kdyby! co kdyby se tam našlo něco užitečného, nějaký normální člověk. Vězte, že tohle je velmi málokdy se plnící touha. A samozřejmě, pokud se tam už najdete, tak je potřeba to hodně ocenit, dotyčnému opravdu hodně poděkovat a být nesmírně rád, že normální lidé ještě nevymřeli.
Pár rad do života s komentáři
Je to těžké, ale je potřeba se naučit nebrat ty hrůzné věci osobně. Což je o to těžší, že trolové a jiná havěť se hodně bude snažit, aby to sakra osobního bylo. Zkuste se tvářit, že vlastně vůbec nejste autory textu. Občas to pomůže. Pokud ne, tak opravdu … nečíst.
Buďte si jisti, že ať napíšete cokoliv, článek nebo odpověď na komentář, vždy se najde někdo kdo to pochopí jinak. A nebude existovat cesta, jak mu to vysvětlit. Bude trvat na tom, že jeho pravda a pohled je jediný správný. A v okamžiku kdy se s ním slušně rozloučíte, tak vás stejně označí za cenzora, hovado, kreténa či blbce. A bude se rozhodně domáhat toho, abyste se řídili jeho pohledem na svět.
Za věcné připomínky, upozornění na chybu či překlep (viz V článku musíte vždy nechat alespoň jednu chybu) buďte rádi. Poděkujte, pokud můžete chybu opravit, tak ji opravte. Dělám to tak roky, byť se občas najdou hovádka, která nechápou, že prostě chyby jsou a budou. Notabene tam, kde věci vznikají ve volné chvíli, nikdo za to neplatí a vy sami nemáte na to, abyste si najímali korektory a další tomu podobná zvířátka.
V Mazat nevhodné komentáře na Facebooku? Nebo co s nimi tedy dělat? je sice řeč hlavně o sociálních sítích, ale platí to i o komentářích na blozích a na webu. Pokud chcete více k tomuto tématu, tak mrkněte na pravidla v tomto samostatném tipu.
Mlčeti zlato, mluviti stříbro and silence is golden
Nevíte-li si rady, nemáte-li žaludek na reagování, jste-li prchliví, nemáte-li čas odpovídat a pečlivě volit slova, víte-li (či myslíte-li si) že komentátor je spíš trol než cokoliv jiného, tak je to jednoduché. Nereagujte.
Nedokážete-li se přemoci, tak se vrátím na začátek a doporučím, nečtěte komentáře pod vlastními články. Nechte komentátory ať se požerou vzájemně.
A mimochodem, to přísloví v titulku, to můžete potkat i v trochu jiné podobě „Mlčení nevadí nikdy, žes mluvil, lituješ často„. A ta na trable s komentáři platí ještě víc.
