Když často spouštíte stejné aplikace, skripty nebo funkce nějakého projektu, nemusíte si pamatovat dlouhé příkazy ani lovit návod. Uložte si je do pojmenovaných receptů v souboru justfile. Po drobné úpravě může seznam receptů zobrazit i samotný příkaz just.
Přesně to jsem hledal. V domovské složce jsem chtěl rozcestník na věci, které spouštím opakovaně. A když otevřu nějaký projekt, chci snadno zjistit, co umí a jak se jeho funkce spouštějí. Vlastní shellový run skript to řeší také, ale just je na to příjemně přímočarý.
Instalace
just se instaluje jako běžný nástroj přes správce balíčků. Na macOS s Homebrew použijte:
brew install justVe Windows přes Windows Package Manager (winget):
winget install --id Casey.Just --exactV Linuxu záleží na distribuci. Například:
- Debian 13 a distribuce odvozené od Ubuntu 24.04:
sudo apt install just - Fedora:
sudo dnf install just - Arch Linux:
sudo pacman -S just
Dostupnost a aktuálnost balíčku se mohou lišit; úplný přehled dalších správců balíčků je v oficiálním seznamu instalačních možností.
Co je justfile
just je malý nástroj na ukládání a spouštění příkazů. Příkazy se zapisují do souboru justfile jako pojmenované recepty. Pak stačí napsat just a název receptu, který chcete spustit. Není to build systém jako make, ale rozcestník na příkazy, které byste jinak spouštěli jednotlivě nebo si pro ně psali vlastní obslužný skript.
Recept může například zavolat aplikaci, spustit existující skript nebo provést jiný příkaz, který běžně zadáváte ručně. Třeba takto:
set default-list := true
# Spustí aplikaci s vybraným profilem
spustit profil="bezny":
moje-aplikace --profil "{{profil}}"
# Zálohuje zadanou složku
zaloha slozka:
muj-zalohovaci-skript "{{slozka}}"moje-aplikace a muj-zalohovaci-skript jsou samozřejmě jen zástupné názvy. Nahraďte je tím, co opravdu používáte. Pokud už máte skript nebo znáte příkaz pro spuštění aplikace, není potřeba kvůli just psát novou aplikaci. Recept mu jen dá zapamatovatelný název.
Recept může mít výchozí hodnotu parametru a vy ji při spuštění podle potřeby změníte. Zde just spustit použije profil bezny, kdežto just spustit pracovni předá aplikaci jiný profil. Druhý recept přijme název cílové složky:
just spustit
just spustit pracovni
just zaloha "důležité dokumenty"U hodnot, které mohou obsahovat mezery, ponechte jejich dosazení v justfile v uvozovkách. Parametry se hodí, když chcete mít několik variant, ale nechcete pro každou zakládat nový recept. Další možnosti včetně nepovinných a opakovaných parametrů popisuje kapitola o parametrech receptů.
Názvy receptů volte tak, abyste z nich poznali, co spustí. Komentář hned nad receptem se zobrazí v seznamu, takže z něj snadno uděláte krátký popis. Dejte běžně používanému parametru rozumnou výchozí hodnotu, aby nejčastější spuštění bylo co nejkratší. justfile pak zůstane přehledným rozcestníkem, ne druhou aplikací, kterou musíte zvlášť udržovat. Dokumentace ukazuje příklady komentářů a repozitář just nabízí další ukázkové justfile, včetně příkladů pro různé shelly a platformy.
Prosté just jako nápověda
Na začátek souboru přidejte set default-list := true. Pak samotné just, bez dalších parametrů, vypíše dostupné recepty. Jména receptů mohou být například spustit, zaloha nebo aktualizovat, podle toho, co vám dávají smysl.
Tohle nastavení je důležité: bez něj just bez zadaného receptu spustí výchozí recept, případně první recept v souboru. set default-list := true je dostupné od verze 1.52.0; některé linuxové balíčky mohou být starší, proto si verzi ověřte příkazem just --version. Ve starší verzi použijte just --list nebo nainstalujte novější vydání. Dokumentace popisuje vypsání receptů i nastavení default-list.
Jeden soubor pro projekt, další pro vaše příkazy
V projektu může být justfile přímo v jeho složce. Když v této složce spustíte just a soubor má nastavené set default-list := true, uvidíte připravené recepty k jeho funkcím. Nemusíte soubor otevírat ani hádat, jak projekt spustit nebo jakou operaci nabízí. Recepty pro testování a sestavení programu jsou také možnost, ale rozhodně nejde jen o vývojářský nástroj.
Pro příkazy, které chcete používat napříč různými složkami, můžete mít také globální justfile ve svém uživatelském nastavení. just umí takový soubor hledat v několika obvyklých umístěních v domovské složce; dokumentace popisuje i jeho výslovné vybrání přepínačem -g nebo --global-justfile. Pak recept spustíte například příkazem just -g zaloha; seznam globálních receptů zobrazíte příkazem just -g, pokud máte v globálním souboru nastavené set default-list := true. Podrobnosti jsou v kapitole o globálních a uživatelských justfilech.
Projektový a globální justfile jsou dvě oddělená místa. Do projektového patří příkazy užitečné právě pro daný projekt, do globálního ty vaše osobní, opakovaně používané příkazy. Já osobně mám svůj justfile přímo v domovské složce a globální variantu nepoužívám. Když totiž zadám cd bez dalšího argumentu, vrátím se právě do domovské složky a své recepty mám po ruce.
Začněte klidně jen několika recepty. Cílem je nemuset si pamatovat, co všechno máte k dispozici, ne vytvořit další složitý systém. Pokud vám stačí ručně skládat příkazy v terminálu, může se hodit i tip o jejich řetězení v příkazové řádce. A pokud si chcete připomenout, co znamená CLI, je tu také samostatný tip o příkazovém řádku.
Nezapomeňte také na --help
V justfile s nastavením set default-list := true vám samotné just vypíše názvy uložených receptů. Pokud ale sami vytváříte skripty nebo aplikace s příkazy a přepínači, přidejte jim také --help. Měla by to být první odpověď na otázku, co program umí a jak se používá, včetně potřebných parametrů a příkladů. Nápověda nástroje a rozcestník v justfile se doplňují: jedno vysvětlí samotný program, druhé vám připomene, jak ho spustit.
POZNÁMKA: Jedna z dřívějších podob HERMES SKILL, protože kdo by se s touhle kupou písmenek psal. Stejně jako kdo by se psal s justfile, nechávám to na Claude Code/Codex, které se starají o konkrétní projekt a nejen že justfile vytvoří, ale také ho později udržují aktuální. Ještě přes just/justfile jsem tohle řešil spouštěcími shell skripty (základní byl prostě run a uměl run –help), ale s „just“ hned po vstupu do projektové složky je to lepší. A v domovské složce dokonce umí hlídat věcí, které musím udělat každý den, umí totiž udělat zaškrtávátko, on/off.
Další tipy týkající se Mac OS
