Může se to zdát divné psát tip na takto zjevnou věc. Tedy to, že když si pustíte webové stránky, tak si ohlídejte, aby běžely na všech IP adresách, na kterých mají běžet. Pokud váš hosting (vaše adresa) má IPv4 i IPv6 (viz Co je to IP adresa?A co je IPv4 a IPv6), tak nestačí ohlídat to první. Protože ti co k vám budou chtít dorazit dorazí, třeba a zejména, na chybu 404.
V praxi to pak vypadá tak, že se na Twitteru třeba dočtete o zajímavém obsahu na www.prazskenaplavky.cz/najemci, chcete se podívat a dostanete 404 Not Found.
Napíšete to původci informace, kterému to „samozřejmě funguje„. Což je logické, protože když si tuhle adresu vyžádáte na IPv4 (tedy původních IP adresách), tak to opravdu funguje, když to uděláte na IPv6, tak dostanete právě onu 404ku (v době kdy čtete tento tip už to snad budou mít napravené).
Zjevná věc, která se ale stává poměrně často, že se tak nějak zapomene, že webový server obsluhuje více adres. Právě u IPv6 vs IPv4 se to děje poměrně dost často. A nutno dodat, že ověřit tohle není až tak jednoduché, protože musíte někde umět buď vypnout určitý druh IP adresy nebo mít software, které umožní vybrat, přes co budete posílat požadavek.
Osobně na tohle používým WGET (viz K čemu se vám může hodit wget? Ke stahování a zrcadlení!), který umožňuje pomocí „-6“ a „-4“ parametru zvolit, jaká IP adresa se vlastně má použít – tedy samozřejmě za předpkladu, že máte systém, kde máte k dispozici obě IP adresy. Ve výše uvedeném případě to pak vypadalo takto:
V jednom případě (IPv4) to dostalo a stáhlo obsah (stránku), v druhém případě (IPv6) 404ku, tedy neexistující adresu (nenalezeno).
Pokročilejší a ještě záludnější je, když webový server běží na více IP adresách (ze stejného typu) a jeden ze strojů nefunguje a „náhodně“ se tak objevují chyby.
PS: Ne, den poté (tedy spíše půl dne poté, viz včerejší odpolední čas v screenshotu) a stále to není napraveno.