Definovat clickbait je těžké, tedy, lépe řečeno, shodnout se na jedné jednoduché definici. Jedna z definic, od Marty Bartona, výkonného editora Washington Post říká, že jde „headline that tries to trick you to read the story and when you get to the story there’s nothing of any substance.„. Tedy, volně, titulek který se snaží vám trikem přimět k přečtení článku a když se k článku dostanete, není tam nic co bylo původně přislíbeno.
Clickbait/clibaiting je dnes hlavně způsob psaní titulků s účelem přimět příjemce ke kliknutí, bez ohledu nato, zda to kam ho přivede, splní jeho očekávání. Ve velkém se tímto směrem vydala média, kterým se to více a více negativně vrací zpět. Nejenom tím, že Facebook začal clickbaiting detekovat a omezovat, ale také tím, že si masově a dlouhodobě naštvávají čtenáře.
Tam kde se počítají prokliky a zhlédnuté stránky, tam krátkodobě clickbaiting pomáhá. Nepomáhá ale tam, kde se počítá jak dlouho někdo četl články, případně kolik dalších článků si přečetl. A už vůbec ne tam, kde se sleduje, jestli se lidé vrací. Clickbaitingem vyvolaný proklik má totiž zpravidla velmi rychlý konec, čtenář zjistí, že byl podveden a okamžitě odejde. Což vede k výrazně nižšímu času trávenému čtením, ale také ztrátě možnosti, že si čtenář přečte další článek či články. A čím déle nějaké médium clickbaiting zneužívá, tím více si čtenáři budou pamatovat, že byli opakovaně podvádění a přestanou se vracet.
Na clickbaitingu je zajímavé, že má i nějaké to psychologické vysvětlení – například to, že je hlavně výsledek emoční reakce. Jde o titulek vyvolávající pozitivní či negativní emoce. Působí také na ta centra v našem mozku, která nás odměňují. A jakkoliv absurdní to může být, podle vědců je kliknutí na clickbaitingový titulek skutečně odměněno dopaminem. Ale také zjistili to, že následné zklamání se postará o příliš rychlý pokles dodávky dopaminu a výsledný negativní efekt.
POZNÁMKA: I s těmi studiemi je to takové složitější, viz An Emerging Science of Clickbait vs John Oliver Debunks Viral Clickbait Scientific Studies. Ale také You’ll Never Believe the Strange Science of Click Bait (kde zjistíte i na nějakém tom grafu jak silně může clickbaiting fungovat) a You’ll Be Outraged at How Easy It Was to Get You to Click on This Headline.
V 7 Reasons Why Clicking This Title Will Prove Why You Clicked This Title zjistíte, že tvorba clickbaitingových titulků je založena nejenom na vyvolání emocí, ale také na tom, že obsahují určitá slova (co fungují spolehlivě jako magnet), nebo se věnují určitému tématu. Spolehlivě funguje nějaký ten seznam něčeho a žebříčky, hodně zabíraly i infografiky, zmínka „já“ či „ty/vy“, příběhy a případové studie a samozřejmě zvířátka. Můžete se svézt i na vlně popularity něčeho v mediích, věnovat se jídlu nebo zkusit vsadit na tajemno, novost a výjimečnost. Nemluvě o tom, že bulvár je typickým místem pro clickbaiting.
Uživatelé na Facebooku to prý začali mediím zneužívajícím masově clickbaiting vracet tím, že přestávají být fanoušky jejich stránek. Což je tak trochu zábavná reakce, protože něco takového už dávno na Facebooku nemá žádný zásadní vliv. Většina sdílených odkazů je navíc sdílena přáteli lidí a tam funguje totéž, jako clickbaitingové klikání.
Uživatel zlákaný clickbaitingovým titulkem se nejde podívat, samotný titulek stačí k tomu, aby okamžitě sdílel na své přátele. Ačkoliv vůbec neví co sdílí, stačil mu titulek. Takový, který klidně může být i v ostrém rozporu s tím, na co vlastně odkazuje.
TIP: S clickbaitingem trochu souvisí linkbaiting, tak případně pokračujte do novějšího tipu, který tyhle dvě věci spojí a vysvětli ten další.
