Už někdy před lety se Windows pokusily zabít přípony souborů, tedy něco jako když máte dokument ve Wordu, tak tu část po názvu “.DOCX”. Nebo pokud máte obrázek, tak .JPG/.PNG/.GIF po samotném názvu. A samozřejmě .HTM/.HTML u html souborů a webových stránek (běžně součást URL).
Moc se to tehdy nepovedlo. Windows vznikly z (MS) DOSu, který byl na souborových příponách postavený a přípon se prostě jen tak zbavit nedá. Většinou bylo tedy vhodné zobrazování přípon souborů opět povolit. V (MS) DOSU mimochodem soubory mohly mít pouze 8 znaků jmena a 3 znaky v příponě. Ve Windows, Linuxu i Mac OS už tohle omezení není.
Microsoft totiž vymyslel, že je přestane ukazovat – navíc možnost povolení/zákazu schoval ke každé složce do Průzkumníka/Explorer do Zobrazení/View -> Možnosti/Options -> Zobrazení/View -> Skrýt přípony souborů známých typů/Hide extensions for known file types.
Po čase to zkusili i u Apple, takže i tam začali přípony schovávat (viz Jak na Mac OS zobrazovat/nezobrazovat přípony souborů).
Přípony souborů v minulosti zásadně pomáhaly v určení typu souboru. Zda jde o spustitelný soubor (EXE, COM, BAT, CMD), dokument (DOC/DOCX, XLS/XLSX, PPT/PPTX, PDF), obrázky (PNG, JPG, GIF, BMP, TIFF a další), hypertextový dokument (HTM/HTML).
Časem se operační systémy naučily rozpoznávat typy souborů (a co s nimi dělat když je chcete otevřít) přímo z jejich obsahu – většina souborů totiž má na počátku informace, které umožní určit o co se jedná.
Jenže, Microsoft se nikdy moc těmito informaci neřídil, takže přípony jsou ve Windows stále velmi důležité. V Mac OS či Linuxu je to ale opačně, tam se typ souboru určuje i z pohledu na to, co v něm je.
V praxi to znamená, že v Mac OS či Linuxu můžete mít dokument ve Wordu pojmenovaný prostě “tohle je dokument ve Wordu” zatímco ve Windows budete muset přidat příponu, tady “tohle je dokument ve Wordu.docx”.
Změna přípony souboru
Změna přípony souboru pak Windows zcela zmate a nebudou vědět, jak vlastně soubor otevřít.
Mac OS či Linux to z vyvede méně, ale pořád tam přípony hrají roli. V praxi to ale znamená i to, že pokud ve Windows narazíte na soubor s neznámým obsahem, tak vám nic nebrání si ho otevřít v něčem co nepotřebuje znát příponu (klidně to může být Notepad, ale osobně bych doporučil si pořídit něco jako FAR).
V pohledu na začátek (tzv. hlavičku/ehader) často zjistíte, o co se jedná. JPEG tam například bude mít uvedeno “JFIF”. ZIP uvedeno “PK” (což mimochodem bude i DOCX/XLSX,PPTX protože jde o ZIP archivy). Ne vždy to ale bude snadné určit.
Výše popsané se vám čas od času může hodit, pokud vám někdo z Linuxu či Mac OS pošle soubor bez přípony a vy nebudete vědět co s ním.
Pozor na to, že Mac OS se při otevírání souboru přednostně řídí příponou a když soubor žádnou nemá, tak obsahem. Proto i změna přípony bude v Mac OS cesta k problémům.
Android si na přípony souborů příliš nehraje, ale umí je a dokáže se jimi řídit. iOS/iPad OS se k příponám tváří velmi odmítavě, byť je samozřejmě musí zachovávat a umí se jimi i řídit.
Určení čím otevřít určitý soubor
Jak Windows vědí v čem otevřít určitý soubor? Windows udržují přehled o programech, které umí otevřít určité přípony – instalace Wordu prostě do Windows přidá nejen Word, ale také informaci, že umí otevřít příslušné přípony (DOC, DOCX, DOT, atd).
Podívat se (a měnit) čím se otevírají soubory můžete v Nastavení/Settings -> Aplikace/Apps -> Výchozí aplikace/Default Apps -> Zvolit výchozí aplikace podle typu souboru/Choose default apps by file type (je tam i Zvolit výchozí aplikace podle protokolu při otevírání souborů z Internetu). Což vám případně umožní opravit chybné nastavení nebo přidat vlastní.
Změnit čím otevřít určitý souborů můžete i tak, že si vyvoláte kontextové menu a tam je Otevřít v/Open with.
Na Mac OS je to podobné, také má nastaveno jako aplikace používat pro konkrétní typy souborů. Měnit to můžete ale jenom tak, že si najdete určitý typ soubor a zobrazíte si jeho informace (Soubor/File -> Informace/Get Info) a tam najdete sekci Open With kde můžete nastavení měnit.