Princip síťové neutrality (internetové neutrality, net neutrality) říká, že všechna přenášená data po Internetu jsou si rovna. Považuje se za jedno z nejzásadnějších pravidel, které definují Internet a v řadě zemí je nějakým způsobem i součástí (telekomunikačních) zákonů či pravidel. Pro internetové a telekomunikační operátory je v řadě případů něčím, co příliš nevyhovuje. Mají totiž často zájem, aby určitá data měla jiné podmínky, než data jiná.
Existence síťové neutrality předpokládá a vyžaduje, aby existoval otevřený Internet (Open Internet), tedy to, aby Internet byl snadno dostupný pro každého v podobě rovných podmínek. Ať už jde o jednotlivce, společnosti či organizace. Vedle síťové neutrality jsou zde i další důležité věci – otevřené standardy, transparentnost či nepřijatelnost cenzury. A není úplně vhodné brát síťovou neutralitu jako oddělenou od těchto dalších principů.
Porušením principu síťové neutrality je zejména
- jakékoliv upřednostňování či zpomalování nějakých dat vůči jiným.
- blokování přístupu na vybrané internetové adresy nebo k určitému obsahu či formě obsahu.
V praxi to může znamenat například to, že platící zákazníci mají rychlejší připojení než neplatící zákazníci (případně je kvalita připojení odstupňována podle toho kolik kdo platí, tedy třeba to že sice máte v mobilu 4G Internet, ale zpomalují vám ho protože platíte méně a jiným co platí více, ho umožní využít naplno nebo jejich data dostávají přednost). Stejně tak je porušením tohoto principu i bezplatný přístup k určitým službám, ačkoliv jiné služby jsou zpoplatněné.
V nejabsurdnějším pojetí s tímhle přichází Facebook a jeho Free Basics (dříve záměrně se jmenující Internet.org), kde v rozvojových zemích poskytuje zdarma přístup k omezenému Facebooku a vybraným službám (vybraným na komerčním základě) a znemožňuje přístup k Internetu jako takovému.
Pro telekomunikační operátory by neexistující síťová neutralita mohla být dobrá, šlo by se snáze dohodnout s velkými poskytovateli obsahu či služeb a jejich data přenášet přednostně, rychleji na základě toho, že by za to operátor dostával peníze. Ti co by neplatili by měli přenosy pomalejší. Vznikl by tak sice na jedné straně vítaný zdroj příjmů, ale na druhé straně diskriminace, nerovné prostředí, takové kde “ti co mají nejvíce peněz” mají také “lepší podmínky”.
Omezování či zvýhodňování se může týkat řady věcí – konkrétních webových adres, dat pocházejících od jiných operátorů, určitých portů, určitých aplikací, dat z určitých platforem ale také třeba konkrétních připojených zařízení. Může docházet i k omezení podle obsahu komunikace.
Typickým běžným porušováním síťové neutrality je blokování či omezování P2P sítí (s odvoláním na to, že “jde o pirátské šíření obsahu”). Méně závažným porušením je zvýhodnění určitých služeb v podobě nezapočítávání do limitů FUP (Facebook, Spotify, atd v rámci tzv. whitelistingu), kde to sice vypadá jako prospěšná věc, ale ve skutečnosti to stále vytváří nerovné podmínky na trhu. Řada operátorů se v minulosti pokoušela zpoplatnit používání určitých služeb (Facetime například) a pokud zákazník neplatil, tak mu je zpomalovala či blokovala.
Příkladem zasahování do síťové neutrality je pochopitelně i blokování webů Ministerstvem Financi na základě toho, že nedokáží odpovídajícím a správným způsobem řešit provozování nelegálních sázek. Stejně tak můžeme drakonické omezování nízkými FUP (až po plné vypnutí při vyčerpání) považovat za porušování principů síťové neutrality. O tom více v Co si mám představit pod neomezený mobilní Internet?