Windows už roky mají virtuální paměť. Informace o nastavení téhle funkčnosti najdete přes ovládací panel Systém a tamní Upřesnit nastavení systému. K čemuž se dostane i tak, že na Tento počítač na ploše kliknete pravým a vyberete vlastnosti. Ve Vlastnostech systému je virtuální paměť pod Upřesnit a Výkon. Kde si ještě jednou dáte Upřesnit abyste konečně našli Virtuální paměť. Dozvíte se tak jak velkou ji vaše Windows mají, a pomocí Změnit se můžete vydat na k vlastnímu nastavení.
Virtuální paměť funguje tak, že pokud má systém nedostatek paměti RAM, tak “nepoužívané” věci odloží na pevný disk. Používá k tomu před vytvořený soubor, jehož velikost můžete nechat nastavovat systémem, nebo si můžete přednastavit pevnou velikost, určit na kterém (pevném) disku bude (ideálně na tom nejrychlejším a také nejméně používaném) nebo virtuální paměť zcela vypnout.
To zcela vypnout má podstatou výhodu, můžete mít citelně svižnější systém. Virtuální paměť na disku totiž znamená, že odkládání a vrácení odložených programů zabírá citelné množství času.
Udělat to můžete, pokud máte dostatek paměti – mé Windows 10 mají 12 GB RAM a ve špičce bývá využitých něco mírně přes 9 GB. Při aktivní virtuální paměti ale Windows stejně pořád něco odkládají a vracejí, takže pokud virtuální paměť vypnu, bude výsledkem opravdu podstatně svižnější systém.
POZOR: Vypnutí virtuální paměti se projeví až po restartu systému. Stejně tak případné zmenšení virtuální paměti, pokud se dobře pamatuji, restart bude potřeba i pokud přesunete virtuální paměť na jiný disk. Mimochodem, virtuální paměť je na disku jako pagefile.sys přímo v kořenové (root) složce. Patří k němu (minimálně určitě ve Windows 10) ještě swapfile.sys do kterého si Windows odkládají univerzální aplikace.
Pokud se rozhodnete virtuální paměť vypnout, tak je potřeba mít jistotu, že máte dostatek skutečné paměti – pokud totiž paměť (ta pravá, RAM) dojde, tak to nedopadne příliš dobře. V příznivém případě to na vás něco zakřičí, v méně příznivém prostě něco spadne.
Běžné výchozí nastavení je to první, tedy Automaticky spravovat velikost stránkovacího souboru pro všechny jednotky. Což je také něco, co budete muset vypnout, pokud chcete změnit další nastavení. V tom si můžete vybrat velikost stránkovacího souboru vytvořených na discích co máte v počítači – a to mezi vlastní velikost (minimální a maximální), nechat určit systémem a vypnout.
TIP: Pokud používáte SSD, tak je dost nutné, abyste případný stránkovací soubor neměli právě na tomto disku. Neustále zápisy by rozhodně neprospěly životnosti tohoto “disku”.
Měli byste vědět, že snaha vytvořit více stránkovacích souborů (na více discích co máte) nebude nejspíš mít žádný pozitivní vliv. Ideální je umístit stránkovací soubor na nejrychlejší disk (disku, skutečně disk, nikoliv oblast/partition). A čím méně je tento disk používán, tím lépe.
Osobní zkušenosti?
Dost dlouho jsem používal 12 GB stroj s aktivní virtuální paměti. A dost dlouho se divil, proč ji Windows 10 ochotně používají, ačkoliv k tomu nemají důvod. Po zrušení jsem viděl dost zásadní rozdíl v rychlosti a hlavně odezvě. Windows se drží okolo 7 GB použité paměti (spuštění nějaké té hry to posune většinou o tak zhruba 1 GB). Ale pozor, tohle ne zcela platí v předchozích verzích Windows. A hlavně, musíte mít opravdu jistotu, že máte paměti dostatek.
Hodně doporučím to, abyste si to otestovali a bedlivě sledovali co se děje. Prostě “zrušit virtuální paměť” není univerzální tip.
Je dost jisté, že některé programy budou potřeba hodně paměti a tedy i té virtuální, typicky pokud třeba děláte nějaké ty věci ve PhotoShopu či stříháte filmy, tak se asi bez virtuální paměti neobejdete. Nebo bez opravdu hodně RAM, tedy třeba něco jako 128 GB.
POZNÁMKA: Vypnutí virtuální paměti znemožní v případě havárie systému zapsat onen tolik oblíbený soubor s informacemi o pádu. Pokud ale nemáte v plánu ho používat, tak vás to nemusí trápit.
Pokud budete chtít vědět jak velká by virtuální paměť měla být?
Na to není jednoduchá odpověď, protože pokud bude moc velká, tak vám to může (a asi i bude) velmi výrazně zpomalovat systém. Ideální velikost je taková, že si zjistíte kolik paměti ve špičce používáte, odečtete od toho kolik skutečné RAM máte a virtuální paměť nastavíte na dvojnásobek tohoto rozdílu. V tomhle vcelku souhlasím s letitým doporučením Marka Russinoviche.
Pokud se NEvydáte cestou zákazu virtuální paměti, tak jděte spíše cestou, že nenecháte Windows aby si to řídily samy. Nastavíte si ručně velikost podle výše uvedeného schématu (můžete průběžně sledovat jestli to je dostačující), můžete-li virtuální paměť dát na nepoužívaný a rychlý disk, jenom lépe. Za úvahu stojí nastavit minimální a maximální velikost shodně, jakékoliv změny velikost stránkovacího souboru budou vždy jenom komplikovat život.
Pokud ale máte dostatek paměti a jistotu, že ve špičce jste prakticky nikdy nepřekročili 70% využití, zkuste to bez virtuální paměti.
TIP: V Co je to Superfetch a Prefetch. A jak to zakázat se dozvíte o něčem, co je možná lepší vypnout, než řešit odkládací paměť. a Mám pro Windows používat optimalizátory paměti RAM? byste asi také neměli vynechat.